Сборникът съдържа статии и студии във връзка със семинара „Хаос и безредие (философия, литература, наука)" в Софийския университет „Св. Климент Охридски“ през академичната 2014-15 г. Темите, на които са посветени отделните разработки, са: случайността; материалността на художествената творба; техниката в езика и философията; отношението между контекст и дистекст; миметичността и саморефлексията в литературата; философското осмисляне на дистанцията и нейната промяна (близост и далечина); както и двойничеството, изродното (das Unheimliche) и технологичното като фигури на нечовешкото. Повечето понятия, които се свързаха в (...) обсъжданията и дискусиите ни, са функционирали всъщност като аномалии - така се отварят общи полета на несъгласия, които разширяват сетивността или теоретическата чувствителност. (shrink)

Nice i Bergson spadaju medju glavne autore koji ispituju socio-afektivne uslove i istorijsku evoluciju pravde. Ali oni to cine na dva radikalno razlicita nacina, cija nespojivost, kako izgleda, jos nije dovoljno istaknuta: Nice objasnjava pravdu izdvajajuci socio-afektivne elemente koji su se medjusobno povezali da bi proizveli nesto takvo kao sto je "pravda", dok Bergson posmatra evoluciju pravde kao niz razlikovanja u prirodi. To Bergsona navodi da utvrdi temeljno razlikovanje izmedju dve pravde, jedne koja je visa i druge koja je (...) niza, jedne "otvorene" a druge "zatvorene", tamo gde Nice misli da zadovoljava monisticki zahtev postavljajuci jednu jedinu pravdu. Mozda se, ipak, Niceu moze uputiti Bergsonov prigovor da je "iznova sastavio evoluciju od fragmenata onoga sto je evoluiralo", i, bez sumnje, u svakom slucaju treba suprotstaviti Niceov postupak, koji je izvesna "genealogija", Bergsonovom postupku, koji je odista, "geneza". (shrink)

Istraživanje demonstriranja »pravde« u Homerovoj Odiseji od strane kraljeva ili sudaca u stvarnim situacijama toga doba, pokazalo je da je riječ o postupcima u partikularnoj formi, a ne o apstraktno pojmljenim principima. Ovi su postupci rješavali uvijek konkretne i specifične ad hoc situacije, a nisu primjenjivali depersonalizirane i općevažeće zakone, te se njihova uloga iscrpljivala u pregovaračkom postupku i nagodbi rivalskih strana. Namjera im je bila da nanovo uspostave destabiliziranu ustaljenost življenja običajnosne zajednice, pa se može reći da je spomenuta (...) procedura de facto predstavljala »pravdu« koja se primjenjivala u danom kontekstu. Zaključak autora jest da ovako shvaćena »pravda« nije bila ništa drugo do odgovarajuća metodologija, tj. pravilo konzerviranja postojećih običaja, ili naprosto korekcija narušenog modusa egzistiranja u nekom polisu.Research of demonstration of “justice” in Homer’s Odyssey by kings or magistrates in actu­al situations of the time, showed that these were particular procedures rather than abstractconcepts, always applied to resolve concrete and specific ad hoc situations and never to thedepersonalized and general laws, so their role was being exhausted in the course of negotiati­ons and settlement of rival parties. Their intention was to reestablish destabilized continuity ofmorality-based community, therefore it can be said that the mentioned procedure de facto repre­sented “justice” applied to a given context. The author concludes that the concept of “justice”in this sense was merely a suitable methodology, i.e. the rule of conservation of existing mores,or simply a correction of a violated mode of existence in a certain polis. (shrink)

Nová kniha Petra Koláře, Pravda a fakt (Filosofia, Praha, 2002) je věnována tématu, kterým se Kolář částečně zabýval již ve své předchozí knize: teoriím pravdivosti a zejména teorii korespondenční. Diskuse o tom, jak explikovat pojem pravdy či pravdivosti se analytickou filosofií táhnou od jejích počátků, a rozdmychány byly zejména výsledky Tarského matematických analýz tohoto pojmu1. Kolář v první části knihy probírá a srovnává hlavní kategorie těch teorií, které jsou výsledky těchto diskusí (některé z nich samozřejmě tak či onak existovaly (...) dávno před Tarskim): dělí je na korespondenční, koherenční, pragmatistické, minimalistické, redundanční a sémantické (tou poslední je de facto původní Tarského varianta). Způsobu, jak Kolář tyto teorie vykládá, lze, myslím, vytýkat skutečně pramálo: jeho výklad je systematický, jasný a názorný. Také shrnutí na koncích jednotlivých kapitol jsou velice užitečná a dokumentují autorovu pedagogickou pečlivost. Přesto bych si k této části dovolil mít dvě drobné a jednu zásadnější připomínku. Zaprvé se mi nezdá příliš adekvátní, jak Kolář používá termíny deflacionismus a minimalismus: za deflacionistickou prohlašuje každou teorii, která rezignuje na explikaci pojmu pravdy, takže mu do této kolonky spadne jak horwichovský minimalismus, tak davidsonovský názor, že pojem pravdy nelze explikovat ne proto, že by byl triviální, ale naopak proto, že je příliš fundamentální (tady se dere na jazyk termín maximalismus). To se ale těžko slučuje s Davidsonovým výslovným odmítáním deflacionismu2. Zdá se mi, že termín deflacionismus je spíše víceméně synonymní s termínem minimalismus a ty oba se mi zdají do velké míry krýt i s redundanční teorií. Druhou drobnou výhradou je, že mi připadá škoda, že Kolář v rámci pojednávání pragmatistických teoriích zcela pominul současný pragmatismus. Škoda to je pro to, že pragmatismus v současné době zažívá velký revival a i různé pragmatistické teorie pravdivosti se proto dostávají na pořad dne (včetně například kontextu matematiky). Za.... (shrink)

Tato stať je zamýšlena jako úvod do spojité problematiky explikace pravdivosti a sémantic-kých paradoxů, které onu explikaci pronásledují. Tyto paradoxy jsou viděny jako prostředek ukázání, že nedostatečně promyšlená explikace našeho pojmu pravdivosti (významu pravdi-vostního predikátu) je explikací nevyhovující. Poté jsou předvedeny rysy obou klasických přístupů, Russellovy teorie typů a Tarského hierarchie metajazyků. Nakonec jsou podány zá-kladní ideje hlavních názorových škol, které přišly poté.

Review of Chapter I “Pravda and Dobroˮ from Volume V of the European Dictionary of Philosophy (Kyiv: Duh i Litera, 2024).

This conceptual paper argues for the reconfiguring of Intercultural Communication Education (ICE) through a dialogical engagement with Istina (Truth) and Pravda (Truth in Justice). The paper argues that the field of ICE is predominantly characterised by normative conceptualisations of truth (e.g., characterised by fixed or ‘objective’ interpretations of language and culture) or hyper-relativist post-truth conceptualisations (e.g., non-essentialist approaches to ICE). This conceptual paper, therefore, addresses the following research question: To what extent can a dialogical approach to truth address and (...) redress epistemic power imbalances in ICE? Through engaging with Russian language and the dialogical approach of Mikhail Bakhtin a non-normative approach for ICE is proposed. The paper conceptually argues in moving beyond the binary of normative and post-truth interpretations in ICE through dialogism. The paper serves at an important juncture amidst calls that the field of ICE is characterised by epistemic violence and epistemic power imbalances. The proposed dialogical approach to truth in ICE aims to redress epistemic imbalances in arguing for a form of non-normative dialogical ethics. (shrink)

Ovaj tekst nastoji da nijansira dihotomiju izmedju pojmova istorije i pravde koja je uobicajena u interpretaciji Hobzovog misljenja. Hobzov kriticki stav prema istoriji objasnjava se njegovom polemikom protiv nasledja klasicne antike, koja stoji u vezi s njegovim projektom stroge nauke o moralu i politici. Medjutim, Hobzovo shvatanje pravde ne moze se zasnovati bez izvesnih faktickih, empirijskih elemenata; ono se ne svodi na neku cisto racionalnu konstrukciju. Ovi elementi otvaraju Hobzovo misljenje prema problematici stvarne istorije; za Hobza, najvazniji predstavnici takve vrste (...) istorije su Tukidid i Tacit. Konacno, istorijska dimenzija Hobzovog misljenja dopusta nam da kod njega prepoznamo i jedan siri pojam pravde, koji probija granice pravde koja proizlazi iz ugovora. (shrink)

The paper studies the vocabulary the Ukrainian intellectuals of the second half of the 16th–the early 17th century used to signify a number of moral, ethical, and legal concepts. The first part of the article examines legal documents, including the Statutes of the Grand Duchy of Lithuania and several court documents. The author comes to the following conclusions: the lexeme “justice” is consistently used in legal documents written in Old Ukrainian to denote practices related to litigation and acquires clear features (...) of a legal concept which corresponds to the Latin iustitio; the study of the aforementioned texts shows that the semantic field of the lexeme “justice” does not include any reference to moral and ethical norms and principles which is customary in modern language. Instead, semantic fields of both old and modern concepts of “justice” intersect in the fact that now, like in the early modern times, it means impartial attitude towards someone and a set of actions that comply with legal norms; the lexemes “fairly/justly”, “truly”, and “true” have rather vague semantic fields that often overlap, while the adverbs “fairly/justly” and “truly” often function as synonyms; the use of lexemes “fairly/justly”, “truly”, and “true” is neither consistent nor structured. They belong to the sphere of everyday speech and cannot claim to belong to the conceptual apparatus; the lexemes “truth”, “righteousness”, and “verity” are almost never used in the legal domain of that time. Although the field of jurisprudence included the concepts that were very important for the communicational sphere in early modern Ukrainian society, it could not cover all its needs. (shrink)

Ovaj rad se bavi metodološkim aspektima obnovljenih pravno-filozofskih nastojanja da se preispita pojam međunarodnog prava. Posle kratkog osvrta na istoriju pravne filozofije i ključne tačke Hartovog i Kelzenovog pozitivističkog stanovišta, u radu se dalje ispituje na koji način se savremene pravne teorije, kako u pozitivističkoj, tako i u ne-pozitivističkoj tradiciji, bave međunarodnim pravom. Poslednji deo rada predstavlja pokušaj da se skiciraju određene smernice za novi početak u filozofskoj obradi međunarodnog prava. Prvo, istorija rasprava u ovoj oblasti svedoči o tome da (...) su metodološki pravni teoretičari u pravu kada tvrde da nam utvrđivanje odgovarajućeg metoda pomaže u odgovoru na pitanje šta je pravo. Drugo, imajući na umu stalno promenjivu prirodu međunarodnog prava, odgovarajući metodološki pristup zahteva „evolucionarnu epistemologiju“ (D’Amato), koja teško da se može nazvati obeležjem analitičke jurisprudencije. Najzad, takva epistemologija je na kompleksan način povezana sa našim istraživanjem šta međunarodna pravda ili, bar, šta međunarodna „unutrašnja moralnost“ zahteva. (shrink)

A one-of-a-kind reference to the international vocabulary of the humanities This is an encyclopedic dictionary of close to 400 important philosophical, literary, and political terms and concepts that defy easy—or any—translation from one language and culture to another. Drawn from more than a dozen languages, terms such as Dasein (German), pravda (Russian), saudade (Portuguese), and stato (Italian) are thoroughly examined in all their cross-linguistic and cross-cultural complexities. Spanning the classical, medieval, early modern, modern, and contemporary periods, these are terms (...) that influence thinking across the humanities. The entries, written by more than 150 distinguished scholars, describe the origins and meanings of each term, the history and context of its usage, its translations into other languages, and its use in notable texts. The dictionary also includes essays on the special characteristics of particular languages—English, French, German, Greek, Italian, Portuguese, Russian, and Spanish. Originally published in French, this one-of-a-kind reference work is now available in English for the first time, with new contributions from Judith Butler, Daniel Heller-Roazen, Ben Kafka, Kevin McLaughlin, Kenneth Reinhard, Stella Sandford, Gayatri Chakravorty Spivak, Jane Tylus, Anthony Vidler, Susan Wolfson, Robert J. C. Young, and many more.The result is an invaluable reference for students, scholars, and general readers interested in the multilingual lives of some of our most influential words and ideas. Covers close to 400 important philosophical, literary, and political terms that defy easy translation between languages and cultures Includes terms from more than a dozen languages Entries written by more than 150 distinguished thinkers Available in English for the first time, with new contributions by Judith Butler, Daniel Heller-Roazen, Ben Kafka, Kevin McLaughlin, Kenneth Reinhard, Stella Sandford, Gayatri Chakravorty Spivak, Jane Tylus, Anthony Vidler, Susan Wolfson, Robert J. C. Young, and many more Contains extensive cross-references and bibliographies An invaluable resource for students and scholars across the humanities. (shrink)

Krize spojená s příchodem pandemie koronaviru ukázala, že užitečné expertní vědění sice podle všeho existuje, ale ne každému, kdo se představí jako expert, bychom měli věřit. Slovy doktora House: „Všichni lžou.“ Lžou i odborníci. Kapitola se zaměřuje na situace, kdy odborník lže takříkajíc „s dobrým úmyslem,“ neboť se domnívá, že pravda by veřejnost vedla k chování, které není společensky žádoucí. V takovém případě se jedná o lhaní paternalistické, protože má ochránit veřejnost před ní samotnou. Ukážeme příklady, kdy k němu (...) dochází, a pokusíme se i odhadnout, jak dobře takový pokus o manipulaci veřejnosti funguje krátkodobě i dlouhodobě. Protože výsledky našeho rozboru nenaznačují, že by dobročinné lhaní odborníků bylo skutečně společensky prospěšné, pobavíme se také o tom, proč by se mu člověk v roli experta měl raději vyhnout. (shrink)

Teza o "neskrivljenom neznanju" je instrument u okviru teorije pravednog rata koja sluzi da se moralno opravda ucesce u ratu za pripadnike one strane koja je porazena; uslovi za neskrivljenost su da su porazeni borci iskreno verovali da brane pravednu stvar i da su takodje iskreno verovali da imaju nekih izgleda da pobede. Bez ovog instrumenta teorija pravednog rata, jedna teorija koja opravdava rat preko pravednog uzroka rata, bi porazenoj strani narocito ako je slabija, morala da unapred pripise krivicu sto (...) je uopste usla u rat. Medjutim, u savremenoj situaciji rasirene kriminalizacije rata sam pojam rata se menja i postaje izuzetno neodredjen. Kako ratovi postaju sve vise i vise "asimetricni", pre svega u snazi sukobljenih strana, cini se da se teorija pravednog rata suocava sa teskocom da u svoje okvire uopste situira "neskrivljeno neznanje", ali to povlaci teskocu te teorije da pokaze da pravda ide sa pobedom, otvarajuci tako pitanje artikulacije pravednog mira. (shrink)

Řekni mi, Sókrate,1 máme si myslet, že teď mluvíš vážně, či že žertuješ? Jestliže totiž mluvíš vážně a to, co říkáš, je pravda, co říkáš, nebyl by pak lidský život převrácený a nedělali bychom pak, jak se zdá, všechno naopak než jak bychom měli? 2Kalliklés mluví se vší vážností a vyzývá Sókrata, aby činil stejně. Sókratés si už dost vyhrál, byl sofistikovanější než sofisté, nyní je však na čase, aby přestal bláznit. Jakožto znalec sofistů Kalliklés dobře ví, že otázka (...) „myslíš to vážně?“ nemá z jejich hlediska valný smysl. Vždyť by byla směšná tváří v tvář takovéto bravuře. (shrink)

Historically, the most interesting phases to me are those in which some events are treated, whether for praise or blame, reward or punishment, as dangerous revolts or as promising innovations—generally both at once.February 2, 1945, was an eventful day in the international press. In Pravda, the organ of the Central Committee of the Communist Party of the Soviet Union, journalist Boris Polevoi introduced to the world “The Factory of Death at Auschwitz” (1945). Shaken by the horrors he witnessed after (...) the Soviet liberation of the camp, he described in graphic detail the remains of an “electric conveyor belt, on which hundreds of people were simultaneously electrocuted,” and a staggering mass of inmates, “so worn .. (shrink)

Mifologizirovannoe soznanie i totalitarizm -- O globalʹnom. Ontologicheskiĭ tragizm bytii︠a︡, ili Razmyshlenii︠a︡ malit︠s︡irista -- Razmyshlenii︠a︡ postoronnego -- Tolerantnostʹ v Rossii : vozmozhnostʹ i nevozmozhnostʹ -- Sudʹby liberalizma v Rossii : razmyshlenni︠a︡ profana -- Obyknovennyĭ russkiĭ fashizm -- "Vsë deĭstvitelʹnoe razumno" -- Intolerantnostʹ : repressivnoe soznanie i repressivnye praktiki -- Iskli︠u︡chennye navsegda -- Novyĭ mir? Razmyshlenii︠a︡ profana -- Dva lit︠s︡a ėkonomicheskoĭ svobody -- Ultra pessimo, ili Homo sapiens kak strashnai︠a︡ oshibka prirody -- Vlastʹ kak obʺekt/subʺekt prestupleniĭ -- Intellektualʹnai︠a︡ antimobilʹnostʹ sovremennykh rossiĭskikh (...) obshchestvovedov -- Chto denʹ gri︠a︡dushchiĭ nam gotovit? -- Kapitalizm ili sot︠s︡ializm? Oba khuzhe! -- Chelovecheskoe, slishkom chelovecheskoe -- O glavnykh protivorechnii︠a︡kh i glavnykh problemakh obshchestva postmoderna -- Pravda, odna tolʹko pravda, nichego, krome pravdy! -- Nemnogo ob Apokalipsise -- Gde my? Kuda idem? Where are we? Where are we going? (shrink)

Život -- Nepolitická politika -- Charta 77 -- Intelektual a politika -- Filosof a politika -- Politický realismus: pravda, reflexe a bída -- Morálka, slušnost a etika štědrosti -- Pravá politika -- Dodatek: Filosofie, víra a teologie.

Článek představuje renesanční pohled na původ vědění. Renesanční doba totiž oživila starou představu pocházející z antiky, že pravda byla zjevena na počátku lidských dějin bohem či bohy. Tato idea dávné moudrosti (prisca sap.) přetrvávala během středověku, ale novou brizanci získala po koncilu ve Ferraře a Florencii. Tam se totiž objevil byzantský filosof Pléthón, který se domníval, že nejstarším mudrcem byl Zoroaster. Další genealogie mudrců najdeme u největších představitelů renesančního platonismu – M. Ficina a Pica della Mirandola. Ficino preferoval nejdříve (...) posloupnost, v níž byl prvním Hermés, pak se přiklonil k variantě, kde byl první Zoroaster. Podobné úvahy se objevují i u Pica a dalších autorů. Vždy jde ale o to, že současný stav společnosti a vědění je špatný a pro pravou pravdu je nutné obrátit se do dávné minulosti lidského rodu. (shrink)

U ovom radu posveticemo paznju pitanju pravde, posebno u medjunarodnim odnosima. U tom kontekstu, dacemo kratak pregled postojecih teorija medjunarodne pravde. Potom cemo se okrenuti pitanju sta pravda zapravo jeste. Pokazacemo ubedljivost tvrdnje da je ona zasnovana na ideji slobode. Nasu poziciju pokusacemo da branimo uz pomoc Kantove i Dojlove argumentacije. Zakljucicemo da postoje ubedljivi argumenti u prilog tezi da je nas istorijski razvoj obelezen postupnom ekspanzijom slobode i pravde. Povrh toga, imamo snazne razloge da tezimo liberalnom internacionalizmu zasnovanom (...) na ideji postepenog priblizavanja covecanstva odredjenom obliku svetske drzave, a koji mo_e biti najbolji garant pravde u medjunarodnim odnosima. (shrink)

In 1951–1952 a selected committee appointed by the US Congress investigated the circumstances of the so-called Katyn Crime. The reasons why the highest US legislative body undertook the issue hale to be sought in the international situation of the day, which was determined by the Korean War.The “Katyn Committee” was called up on September 18, 1951 by the House of Representatives of the 82nd Congress on the strength of Resolution 390. Sitting on it were Daniel L. Flood, Thaddeus M. Machrowicz, (...) George A. Dondero, Foster Furcolo, Alvin K. O’Konski, Timothy P. Sheenan and Ray J. Madden, who was also appointed its chairman. The committee began interrogating witnesses on October 11, 1951 and closed the interrogations on November 14, 1952. Simultaneously, the committee inspected 183 material exhibits pertaining to the Katyn event. In all the committee took down the testimonies of 81 main and about 200 secondary witnesses as well as about a hundred written testimonies and accounts.The committee’s final report to the House of Representatives clearly stated the responsibility of the Soviet NKVD for the 1940 massacre of around 15,000 Polish officers from POW camps in Kozielsk, Starobielsk and Ostaszków.In response to the committee’s proceedings the east bloc staged a propaganda campaign aimed at discrediting its work and upholding the so-called Katyn Lie—a 1943—originated false version of the events whereby the executions of the Polish officers had been carried out by the Germans in the latter half of 1941.The Soviet government took an official stand on the committee on February 29, 1952. It rejected all possibility of cooperation and underscored the Germans’ responsibility for the massacre. On March 1, 1952 the Polish government issued a statement condemning the committee and reiterating the false version of the Katyn incident. This statement appeared in the March 1 edition of the national daily Trybuna Ludu under the heading, The Polish nation indignantly condemns the cynical provocations of American imperialists, who are feeding on the tragic deaths of thousands of Polish citizens in Katyn.The main wave of attacks on the Madden Committee rolled through the Eastern European press in March, 1952. It was most intense in the Soviet Union and Poland, but also penetrated to other countries like Czechoslovakia and Bulgaria. In the USSR most of the related coverage was published in the communist party daily Pravda. In Poland articles attacking the Madden Committee and propagating the false version of the Katyn events appeared in all dailies and periodicals, including the party, military, youth, branch and satirical press. Especially avid in this respect were papers brought out by the Czytelnik publishers, notably Życie Warszawy. Also published was a deceitful book The Truth About Katyn by Boleslaw Wójcicki.Simultaneously to the press campaign against the Madden Committee the eastern countries launched broad scale repressions involving the prosecution, courts and intelligence services. (shrink)

Existuje překvapivě málo knih, které by se pokoušely o syntetizující pohled na analytickou filosofii. Je ovšem pravda, že ve druhé polovině našeho století se soubor filosofů, kteří se k analytické filosofii hlásí nebo kteří k ní bývají řazeni, stává natolik různorodý, že se jakákoli syntéza stává problematickou; překvapivě málo syntetizujících prací existuje ale i o ‘klasické’ analytické filosofii, to jest o analytické filosofii období zhruba od konce devatenáctého století do poloviny století dvacátého. Dejnožkova kniha je jednou z těch mála, (...) které se o něco takového pokouší, a to je třeba přivítat. Dejnožka se ovšem nesnaží podat všestranný rozbor názorů klasiků analytické filosofie; soustředí se pouze jeden aspekt jejich učení, totiž na jejich ontologii. Hned v úvodu své knihy k tomu vysvětluje, jaké opodstatnění může mít hovořit o ontologii u takového druhu filosofie, která se programově distancuje od metafyziky. Podle něj je tomu tak, že i když se někteří analytičtí filosofové někdy více či méně úspěšně vyhýbali otázkám metafyzickým (to jest otázkám po nejzákladnějších kategoriích bytí), ontologickým otázkám (to jest otázkám po povaze bytí jako takového) se v podstatě vyhnout nelze. A Dejnožka se snaží ukázat, že klasikové analytické filosofie se těmito otázkami zabývali mnohdy velice do hloubky. To je patrné zejména u Frega a Russella, kterým autor věnuje největší pozornost; avšak k těm, kteří podle Dejnožky berou ústřední otázku ontologie za svou, řadí Dejnožka i Wittgensteina i Quina (jimž se však věnuje na pouze velice omezeném prostoru - každému asi na dvanácti stránkách). (shrink)

For twenty-five years, Troy Southgate has been a leading figure in radical politics, and he is currently one of the leading exponents of the English New Right. This anthology is a selection of his best essays, interviews, stories and poems. Through an analysis of both historical and contemporary events, he calls for an abandonment of the traditional Left/Right dichotomy and the creation of autonomous communities outside the prevailing order which can uphold and preserve traditional values. Also offered are Troy's practical (...) suggestions for how this might be put into practice, as well as his in-depth analysis of Julius Evola's Men Among the Ruins, which originally appeared in the Russian Pravda Online. This book has much to offer everyone of a revolutionary disposition. 'Troy's ideals are for power to return to local communities and their chosen leaders, firmly rooted in time-tested principles of honour, labour and responsibility. From this vantage point, it is clear that it is the forces of international capitalism which are the true heirs of the totalitarian movements, and not those such as Troy who are merely seeking a secure island upon which to ride out the coming deluge when it all falls apart... Therefore, one who wants to become active in the arena of radical politics owes it to himself to become familiar with Troy's writings. In doing so, he will avoid many of the problems and pitfalls that plague all would-be radical movements.' --John Morgan, from the Introduction. (shrink)

The paper deals with the general peculiarities of numerals. Cases where the sense of numeral cannot simply be explained by the idea of counting, of number, or of order are considered. Special types of texts folklore on the one band, propaganda on the other hand - are analyzed. For the latter the examples from two Soviet central official newspapers - Pravda and lzvestija of May 1986 have been chosen. These texts partially reflect common stylistic features of Soviet propagandistic discourse (...) of the "period of stagnation"; their specificity is caused by the special situation, which obtained in the country in those days - the catastrophe in the atomic power station in Chemobyl. It is claimed that all the considered examples reflect several aspects of meaning of numerals contained in their general semantics. Thus, the development of the evaluative meaning is explained by the semantics of degree contained in the numerals. These data contribute to Frege's idea of relativity of number, but from another, purely linguistic, point of view. (shrink)

Tato studie mapuje vývoj Brentanova pojetí pravdy a ontologie, která se s jednotlivými pokusy po definici pravdy pojí. Nejprve je představena Brentanova raná koncepce pravdy jako shody soudu a předmětu soudu. Jsou ukázány problémy, na které Brentano ve svém korespondenčním pojetí pravdy narazil. Tyto problémy se týkají zejména zvláštních typů entit, které mají ručit za pravdivost soudů, jež vypovídají o neexistujících předmětech, privacích etc. Tváří tvář těmto problémům Brentano svoji původní koncepci zavrhl a nahradil epistemickým pojetím pravdy jako evidence a (...) reduktivním pojetím nereálných předmětů, které jsou pouhým zdáním, jež v nás vzbuzuje nedostatečná analýza sémantické formy soudů. Studie předkládá v základních obrysech Brentanovo pojetí významu soudů o ireálných entitách podává a podrobuje ho kritice.The article describes the development of Brentano's conception of truth as well as the ontology which is closely connected to different attempts of Brentano's definition of truth. First of all comes Brentano's early view of truth as a correspondence between judgment and object into consideration. This conception brought Brentano face to face with peculiar kinds of entities which are to vouch for truth of judgments concerning non-existent objects, privations etc. Brentano was eventually forced to leave his original definition behind and substitute it with a new definition of truth as evidence. He also embraced a reductive stand towards supposedly unreal entities which are to be interpreted as fictions caused by insufficient analysis of semantic structures of judgments. The study ends with a presentation and critique of brentanian analysis of semantics of judgments concerning unreal objects. (shrink)