In this paper, I combine an exposition of the historical development of sociology and the philosophy of science from the era of grand theories onwards, with an explication as to why the grand theories have failed. First, I trace some parallels in the history of each of the disciplines. After presenting their chronological development, I scrutinize the metatheoretical findings about the disciplines and examine the main ontological and epistemic reasons why attempts at these general theories or frameworks have not succeeded. (...) Among them are the lack of a universal methodology and of a theoretical core, together with the impossibility of achieving a common objective view. On this basis I conclude that general theories or frameworks are not achievable in principle. As it turns out, however, some contemporary social theorists and philosophers still harbor hopes that they can be successfully formulated, or at the least do not rule out such a possibility. Thus, in closing, I argue that the critical points can also be applied to these latest attempts, as the call for grand theories or frameworks has never ceased and returns regularly with each new generation of social theorists and philosophers of science. (shrink)

Studie je věnována roz- manitým sociologizujícím, a později přímo i sociologickým způsobům, kterými v minulosti byla a dodnes je věda uchopována. Do sociologie se věda jako výzkumný předmět dostává spolu s osvícenskou ideou pokroku, na kterou v první polovině 19. století navazuje Auguste Comte. Teprve sociologie 20. století se však zbavila „historicismu", kterým byla sociologie nejen Comtova, ale samozřejmě i Marxova určována. Od 30. let minulého století se pak věda stává zvláštním sociologickým tématem, které bude s postupujícím časem nabývat na (...) síle. V samostatné části se pak prof. Petrusek věnuje fenoménem zpochybňování vědy, který spojuje s proměnami samotných našich společností. Svoji studii uzavírá zamyšlením se nad sociologickou metateorií. (shrink)

Po pádu totalitárních systémů, jež spočívaly na marxistické ideologii, se sociální věda začala k dialektice chovat rezervovaně, případně ji zcela vyloučila z legitimního instrumentária vědy. Studie se na pozadí vývoje a proměn dialektiky v různých sociologických koncepcích snaží odpovědět tři otázky: a) nakolik je „dialektická sociologie“ možná, b) zda nejde o redundantní termín, c) ukázat elementární principy, jimiž se „dialektické zkoumání“ sociální reality může či má řídit. V závěru ukazuje rozdílnost principů tzv. lazarsfeldovského a radikálně kritického paradigmatu v empirickém výzkumu.

Text nabízí přehled disertačních prací, které předložily ženy na filozofické a přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity od jejího založení do roku 1939. Podrobněji se věnuje těm disertačním pracím, které tematicky spadaly do tzv. filozofických věd. V dobovém chápání se jednalo o filozofii, psychologii, pedagogiku a sociologii. Hlavním cílem je představit odborný zájem žen v daném místě a časovém období.

V příspěvcích, které jsou zpracovány formou otázek a odpovědí, zaujali autoři často rozdílná, ba protichůdná stanoviska. Nezabývají se etikou pouze jako vědní disciplínou. Pomáhají pochopit morální jevy a procesy dneška nejen jako takové, ale i ve společenských vztazích. Souvisejí proto s politikou, ekonomikou, sociologií, psychologií a pedagogikou. Hovoří však i k otázkám všedního života.

Kritický výklad, v němž autor důsledně aplikuje marxistickou metodu. Úvodem sleduje vývoj buržoazní filosofie v období imperialismu. Zejména osvětluje zdroje logického pozitivismu, machismus a novokantovství, konvencionalismus, novodobý empirismus a logickou analýzu. Poté všestranně zkoumá gnoseologii logického pozitivismu Vídeňského kruhu, tj. předmět a metodu filosofie, teorii abstrakce i problém pravdy. V poslední části vyšetřuje poměr logického pozitivismu k určení předmětu matematiky, k některým otázkám fyziky a, ač skrovnější měrou, i k některým problémům společnosti, hlavně k sociologii a revizionismu.

Práce se zabývá metodologickou stránkou teorie lidského jednání, která vznikla v rámci Weberovy rozumějící sociologie a byla dále transformována ve fenomenologické sociologii Alfreda Schütze. Analýza se zaměřuje především na to, jakým způsobem se oba myslitelé pokusili vyřešit problém interpretace lidského jednání ze strany (vědeckého) pozorovatele a samotného aktéra. Ukazuje se, že Weber stojí i přes snahu zůstat v kontaktu s psychologickou realitou jednání vždy již na pozici vědeckého pozorovatele. Schütz usiluje o důkladnější založení weberiánského postoje a ukazuje, jakým způsobem (...) stanovisko nezaujatého pozorovatele vystupuje z bezprostředně ("naivně") prožívané reality přirozeného světa. Oba myslitelé diskutují otázku racionality jednání a v závěru dospívají k přesvědčení, že racionalita (chápaná jako logická konzistence a empirická efektivita jednání) není ani tak charakteristikou, která by připadala "reálnému" jednání, ale spíše normou vědeckého popisu a vědeckého postupu. Argumentace je rozvinuta v rámci úvahy o chápání racionality v současné ekonomické teorii a roli introspekce. (shrink)

Ve svém přístupu k intersubjektivitě Schütz odhlíží od radikálně filozofické analýzy toho, jak je druhý (alter ego) konstituován v mém vědomí. Namísto toho bere existenci druhých a jejich subjektivit za zaručenou a zkoumá intersubjektivní vztahy rozumění a jednání mezi jedinci. Přiblížení fenomenologické teorie žitého světa k sociologii Schützovi umožňuje studovat sociální interakci a řád. Článek věnuje pozornost Schützově pohledu na subjektivitu, smysl a struktury relevance. Rozlišuje mezi spoluprožívanou a typizovanou intersubjektivitou, přičemž typizovaná je prezentována jako originální příspěvek k interpretativní (...) sociologii. Díky analýze intersubjektivity Schütz překračuje pozici (metodického) individualismu, která je mu někdy připisována. (shrink)

Ve stati představíme teorii vektorů rozhodování Miriam Solomonové, která vytváří komplexní rámec pro uchopení nejrůznějších zkreslení, stereotypů, efektů a heuristik doprovázejících činnost vědců. V úvodu se nicméně vrátíme k nauce o idolech Francise Bacona, která je jedním z jejích předobrazů, přestože je dělí bezmála čtyři staletí. Následně zevrubně popíšeme koncepci Solomonové, především typologii vektorů a její aplikace a omezení, které budou dokumentovány na konkrétních příkladech z historie vědy. Rovněž budeme diskutovat o jejím významu pro filozofii i sociologii vědy, například (...) v souvislosti s teorií kontingence, epistemickou neutralitou, koncepcí „neviditelné ruky“, s přihlédnutím k dobovému kontextu i paralelnímu vývoji v dalších disciplínách, jako jsou kognitivní vědy a psychologie. V závěru se pak vrátíme ke srovnání Baconova normativního ideálu a deskriptivní teorie Solomonové a k otázce, zda lze vůbec po staletích vývoje učinit nějaký generalizující úsudek o úloze zkreslení ve vědě. (shrink)

Slavná kniha Elementární formy náboženského života francouzského sociologa Émile Durkheima je jedním z nejdůležitějších příspěvků k sociologii náboženství. Po řadu let byla vychvalována a citována, stejně jako kritizována a zavrhována. Kniha se stala chartou celé řady sociálně vědních badatelů, zejména těch, kteří se zaměřovali na studium společnosti a náboženství. V roce 1966 však vyšel článek amerického antropologa Clifforda Geertze nazvaný „Nábo- ženství jako kulturní systém", v němž autor tvrdil, že Durkheimova teorie náboženství, stejně jako teorie náboženství Sigmunda Freuda, Bronislawa (...) Malinowského a Maxe Webera, by měla být překonána dokonalejší teorií náboženství. Touto dokonalejší teorií měla být Geertzova teorie. Porozuměl však Geertz Durkheimově teorii dostatečně, aby nás to opravňovalo k tvrzení, že Durkheim byl na poli teorie náboženství překonán? (shrink)

Zájem současné sociologie a dalších společenských věd o výzkumy spokojenosti a štěstí zatemňuje skutečnost, že původně právě sociologie chtěla „štěstí" poskytovat a nahrazovat tak náboženské přístupy ke světu. Tento implicitně nábo- ženský charakter je patrný i v rané české sociologii v dílech prvních propagátorů sociologie, jako byl především Emanuel Makovička, a později u některých následovníků a epigonů T. G. Masaryka, v meziválečném období zejména u Ladislava Kunteho, R. I. Malého, Alexandra Sommera-Batěka, Jindřicha Fleischnera a Jana Duška. Z hlediska vývoje (...) české sociologie šlo o zcela okrajové postavy, ačkoli mnohé z nich vynikly v jiných oblastech, jako celek jsou nicméně vyjádřením jednoho z aspektů dobových teoretických úvah o společnosti, jejím uspořádání a vývoji, na který by nemělo být zapomínáno. Zatímco T. G. Masaryka a pozdější akademické sociology „omezoval" vědecký charakter jejich práce, a i pokud směřovali k sociálnímu reformismu, oddělovali jej od teoretické sociologie, „sociologie vedoucí ke štěstí" nalezla plné uplatnění ve vizích a ambiciózních projek- tech těchto amatérských takésociologů - třebaže skončily faktickými nezdary nebo ani nedošly praktického naplnění, ostatně stejně jako v případě jejich pravzoru, Comtova pozitivistického apoštolátu. (shrink)

Od poloviny dvacátého století se nejrůznější společenskovědní disciplíny obzvláště důkladně zabývají otázkou subjektu, jeho povahy a vymezitelnosti. Koncept subjektu se ukazuje jako obtížně uchopitelný a celkově problematický. Na pozadí krátkých rozborů textů zvolených ze škály oborů od historie filozofie přes psychoanalýzu a sociologii až po teorii jazyka a filozofii vědy se v našem pojednání snažíme konstruovat mozaiku několika víceméně aktuálních pohledů na subjekt, na jejímž základě pak poukazujeme na vnitřní rozporuplnost samotného procesu, jímž je subjekt konstituován.Since the middle of (...) the twentieth century, the notion of the subject and the possibilities of delineating its nature have been the focus of particular attention within a number of humanities disciplines. The concept of the subject has proved difficult to tackle, and wholly problematic in general. Briefly analysing selected texts by authors involved in various fields of study, ranging from history of philosophy by psychoanalysis and sociology to theory of language and philosophy of science, we endeavour to construct a mosaic of several more or less contemporary views of the subject, on the basis of which we then point to the instability of the process itself by means of which the subject is constituted. (shrink)

An interview with Anthony Freeman, in which one of the original authors of ‘The Science of Art’ [JCS, 6, No. 6/7, 1999] responds to to ongoing commentary.

Recently, the scientific and journalistic heritage of A.Richynsky as an ideologist and organizer of the Ukrainian church-national movement in Volyn in the 20-30s of the XX century has attracted considerable attention of researchers. From this perspective, the most outstanding work of A.Richinsky's "Features of Ukrainian Religious Consciousness" is analyzed by scholars, though we admit that the theological and philosophical component in A.Richinsky's religious heritage remains almost unexplored. The article will trace the formation of A. Richinsky's teaching on the relationship between (...) the religious and ethnic in the Bible, in particular about the nation as established eternal reality. The basis for writing the article is the works of Arsen Rychinsky published in recent years. (shrink)

В сборнике представлены очерки, герои которых - художники, философы, священнослужители, ученые, император Индии, французская крестьянка, Учитель Гималайского Братства и другие - сыграли немаловажную роль в земном творчестве Космической эволюции. Для широкого круга читателей.

The idea of the common good has been a signature feature of Catholic social teaching and so of modern Catholic engagement in public affairs. It has recently been suggested that the notion is now obsolete due to changes in the culture and politics of the West. In keeping with this suggestion, some argue that Catholics should abandon it in favor of an appeal based on lower intermediate goods in a manner more related to Augustine’s engagement with the largely pagan culture (...) of his time than to Aquinas’s categories tailored to an integrally Christian society. I argue that such a solution misreads aspects of the tradition and of the present political and cultural situation and I suggest some alternative grounds on which Catholic engagement with contemporary public life should proceed and that thinking again about the common good is a necessary part of such engagement. (shrink)

The latest advances in quantum computing forced the National Institute of Standards and Technology (NIST) to launch an initiative for selecting quantum-resistant cryptographic algorithms. One of the best-known proposals is NewHope, an algorithm that was initially designed as a key exchange algorithm. In its original design, NewHope presented a reconciliation mechanism that is complex and represents an entry barrier for potential implementers. This contribution presents equivalent schemes in one, two and three dimensions, which allow anyone to make the transition to (...) the 4D NewHope algorithm easier to undertake. In addition to that, the effect of modifying some of the parameters associated to NewHope’s reconciliation mechanism is studied, which has allowed us to propose different sets of parameters that could increase the security of NewHope implementations. (shrink)

The development of the social sciences needs to rely on precise methods. The nomological model of explanation adopted in the natural sciences is ill-suited for the social sciences. An algorithmic model of society can be a promising solution to existing problems. In its most general form, an algorithm is a generally understood prescription for what actions to perform and in what order to achieve the desired result. Any algorithm can be represented as a set of rules of the form «If (...) A, do D to get P». People are the bearers of this kind of rules that apply in different areas of their activities. The rules are subject to change based on personal and collective experience. There is a special mathematical discipline that studies the laws of evolution of such rules. This discipline is called genetic programming. Contrary to the threatening name, the algorithmic model does not imply the deprivation of a person’s right to free choice, but it needs this right as a necessary condition for the evolution of social algorithms. These algorithms allow us to give a non-causal, but law-like explanation of many well-known social phenomena, as well as to effectively model the future, which is critically important today. A retrospective look at the evolution of social algorithms shows that the current global crisis of human society is associated with the approach to the point of singularity in their evolution. This is due to the fact that there is no need for direct human participation in the implementation of social algorithms, which is reflected in a fundamental change in the sphere of employment and less need for further development of the sciences. (shrink)

Here we outline a simple method of using two mirrors which allows one to stand outside oneself. This method demonstrates that registration of vision with touch and proprioception is crucial for the perception of the corporeal self. Our method may also allow the disassociation of taste from touch, proprioception, and movement.

для научных работников, преподавателей, аспирантов, студентов юридических вузов и факультетов.

The process of turning a myth into a fairy tale, its internal and external causes, patterns, consequences... It may be difficult to find a more traditional way of exploring a fairy tale than this one. We will not avoid it either, because whatever aspect of the fairy tale analysis we choose, it is impossible to bypass this side of its genesis. And the choice of the method of explication of this problem largely predetermines both the angle of her vision and (...) the means of solution. The same traditions have already been given peculiar power lines that urge more and more researchers to move in the area of ​​these lines and to cover more and more varieties of the same dimensions of the object: demythologization and desacralization of the hero, his actions, his environment; giving the myth an exoteric character, with the elements of fiction and irony that are inconceivable as a result; the shrinking of the scale of the hero's actions, and hence the replacement of the mystery of myth with mysteriousness, intrigue in the fairy tale, the decline of the mythological worldview. The topics of branching of the subjects through the myth to the fairy tale, finding and researching common for both phenomena of binary oppositions, etc., are densely addressed. (shrink)

Rational reconstructions of cognition, outgoing from the results of cognitive activity, often introduce incorrect or imaginary cognitive procedures. Cognition needs to be examined as the open creative process directed to the unknown future. In the process of cognition a theoretical language, perceptive structures, methods of empiric researches and ontological phenomena are mutually constructed. The contents of the results of cognition are encoded in the language of theory and becomes objective in its ontology. It is the same information represented in different (...) forms. The classic theory of truth is faithful, always used for the estimation of our assertations, but the terms of its use are constructed in the process of cognition. The only mode to show that the theory is not truthful and the ontological phenomena are not real is to construct a successful alternative theory. (shrink)