This paper delves into AI development’s historical and philosophical dimensions while highlighting the symbiotic relationship between philosophy and AI from a technological perspective: philosophy furnishes foundational concepts, and AI supplies practical tools. The paper posits neurosymbolic AI as a solution to present challenges, sparking discussions encompassing both technical and philosophical considerations. Advocating a multidisciplinary approach calls for merging empirical AI insights with philosophy and cognition science to enrich our comprehension of intelligence and propel AI forward.

Disertační práce se zabývá problematikou připisování myšlení jiným entitám, a to pomocí imitační hry navržené v roce 1950 britským filosofem Alanem Turingem. Jeho kritérium, známé v dějinách filosofie jako Turingův test, je podrobeno detailní analýze. Práce popisuje nejen původní námitky samotného Turinga, ale především pozdější diskuse v druhé polovině 20. století. Největší pozornost je věnována těmto kritikám: Lucasova matematická námitka využívající Gödelovu větu o neúplnosti, Searlův argument čínského pokoje konstatující nedostatečnost syntaxe pro sémantiku, Blockův návrh na použití brutální síly pro (...) řešení imitační hry, Frenchova teorie subkognitivních informací a Michieho skepticismus ohledně možnosti umělého vědomí. Závěr práce zachycuje současný stav recepce Turingova testu a představuje pokusy o jeho praktickou realizaci, například v každoroční soutěži o Loebnerovu cenu. Autor práce zastává názor, že ani po více než šedesáti letech od uveřejnění Turingova paradigmatického eseje stále neexistují žádné vážné důvody pro zamítnutí jeho tvrzení. Tradiční komputační funkcionalismus možná není ideální teorií vysvětlující činnost myslí a jako slibnější se může jevit vývoj v neurálních vědách, ale Turingův test je přesto užitečným a snad i jediným nástrojem pro detekci inteligence u lidmi vytvořených strojů. (shrink)

Tato má esej vychází z četby knihy Marca de Meye Kognitivní paradigma. Na základě jeho výkladu kognitivního paradigmatu charakterizuji kognitivní pohled, který de Mey zastává. Dále stručně charakterizuji Searlovo pojetí silné umělé inteligence, které vidím jako hlavní cíl, o jehož dosažení by disciplína umělé inteligence měla usilovat. Konečně pak zkoumám, jakým způsobem by se dala vytyčená kognitivní pozice uplatnit při snaze o vytvoření silné umělé inteligence. Průniky, které zde vidím, spočívají především v samotném modelování (...) reprezentací světa, v mnohosti takových modelů schopných spojit se do jednotného celku a v propojení stratifikovaného modelu vnímání s akcemi, jež vede k vytvoření nejprve implicitní a posléze i explicitní podoby znalostí. (shrink)

John Searle je profesor filosofie na University of California v Berkeley. Do filosofie se nesmazatelně zapsal již svou ranou teorií řečových aktů , která významně ovlivnila současné pojetí jazyka. Searle v ní klade důraz na mínění mluvčího a posluchače a na roli jejich mínění při ustavování významu. Searlův zájem o mysl a intencionalitu později vyústil v komplexní teorii intencionality a v úvahy o ontologii mysli a vědomí a o začlenění vědomí do světa přírody . Se zájmem o mysl souvisí i (...) slavný argument obvykle nazývaný „čínská místnost“, který je zaměřen proti teorii silné umělé inteligence, tedy proti názoru, že mysl může vzniknout implementací počítačového programu. Úvahy o jazyce a intencionalitě také předznačily Searlovo další velké téma a další originální příspěvek k filosofii – jeho ontologii sociální reality , na níž v současné době dále pracuje. Jiným Searlovým důležitým filosofickým tématem je racionalita . Následující rozhovor se uskutečnil u příležitosti Searlovy návštěvy v Praze ve dnech 8.–11. října 2007, kdy Searle přednesl dvě přednášky na téma sociální reality a úlohy jazyka v jejím ustavování. Za laskavou spolupráci při zpracování rozhovoru patří dík paní Dagmar Searle. (shrink)

V tomto článku se zabývám konceptem SI (superinteligence) a s ní spojeným problémem kontroly. Podle určité skupiny teoretiků umělé inteligence stojíme na prahu události, která může radikálně změnit povahu technologického pokroku a lidské společnosti obecně. Touto událostí má být takzvaná technologická singularita, která je často spojována se vznikem první větší než lidské inteligence. Lidé jako Nick Bostrom varují před nebezpečím, které pro nás vznik SI znamená a upozorňují, že musíme co nejdříve najít metody kontroly této inteligence. (...) Podle Bostroma a dalších nebezpečí SI vyplývá z její povahy. Já na jedné straně posuzuji, jak SI může vzniknout, a na druhé straně soudím smysluplnost problému kontroly. Vznik SI vyplývá ze vzniku umělé inteligence. Proto soustřeďuji podstatnou část textu argumentům pro její vznik. Ukazují jak se Bostrom a další nechávají unést jedním problematickým argumentem. Dále podrobuji jejich pozici klasické kritice umělé inteligence. Prezentuji, jak stále lpí na problematických domněnkách svých předchůdců. Zejména soustřeďuji svoji kritiku na tvrzení, že SI bude mít jeden konečný cíl, který bude interpretovat. Toto tvrzení označuji jako antitetické, a to představě, že SI bude obecnou inteligencí. V závěru z mojí argumentace vyvozuji, že problém kontroly zaměňuje dva jiné různé problémy „kontroly.“. (shrink)

J. M. E. McTaggart famously divided time into two time series, which he entitled A-series and B-series. Although he was proponent of neither of them, his division initiated a discussion as to which of the series is prior or real. This paper follows Clifford Williams’s claim that these series are not as distant as their proponents argue they are. It demonstrates their translatability in the case of examples from temporal logic and natural language. It argues that, if there are any (...) deep-rooted differences between these two series, they are only metaphysical. These metaphysical differences could be overcome by focusing on logic or natural language. These two series of time are also used in computer science and in the development of Artificial Intelligence. However, no attempt at unifying them has been suggested in these fields of study. J. M. E. McTaggart rozdělil čas na dvě časové série, A-série a B-série. Třebaže nebyl zastáncem žádné z nich, jeho rozdělení podnítilo diskuzi, která z těchto časových sérií je přednější nebo jediná skutečně reálná. Tento článek navazuje na názor Clifforda Williamse, že tyto časové série nejsou tak rozdílné, jak tvrdí jejich zastánci. V článku je demonstrována jejich přeložitelnost na příkladech z temporální logiky a přirozeného jazyka. Článek dále tvrdí, že jestliže je zde nějaký hluboce zakořeněný rozdíl mezi těmito dvěma sériemi, pak je pouze metafyzický. Tyto metafyzické rozdíly mohou být překonány, zaměříme-li se na logiku a přirozený jazyk. Tyto dvě časové série jsou také použity v informatice a rozvoji umělé inteligence, třebaže v těchto oborech dosud nebyly navrženy žádné pokusy o jejich propojení. (shrink)

En tiempos mas optimistas podia pensarse que el presente era la culminacion de la historia. Con mas modestia, hoy pensamos que el presente es solo una y no muy afortunada de las posibilidades de la historia. La hipotesis que calladamente organiza el libro de Mauricio Tenorio es mas arriesgada y menos lugubre: que la historia es una de las posibilidades del presente, uno de los modos en que puede constituirse el presente y resultar inteligible. Dicho de otro modo, lo que (...) hay que preguntar, lo que pregunta Tenorio, es si puede tener historia este presente: si es posible entenderlo o imaginario mediante la idea de historia, la idea de cultura, la idea de 'America Latina'. Este libro ofrece una manera de comenzar a estudiar la historia, y no porque trate de sus metodos o de nuestros probables antepasados remotos, sino porque obliga a pensar de nuevo lo que sabemos, lo que creiamos saber. Es una generosa invitacion a la lectura, un volumen hecho de correspondencias inesperadas, conjeturas; un libro vertiginoso, inquisitivo y aventurado, que consigue con toda naturalidad la forma turbulenta de las mejores novelas del siglo XIX. (shrink)

En el presente artículo (i) se desarrolla una crítica al discurso histórico-filosófico de Kant para explicitar sus condiciones de posibilidad, desde lo cual se erige un modelo hermenéutico que (ii) hace inteligible la historia filosofante de la filosofía presente en Los progresos de la metafísica desde los tiempos de Leibniz y Wolff, mostrando cómo las condiciones operan allí y constituyen una determinada narrativa que da cuenta de las perspectivas desde las cuales se ofrece la historia; después (iii) se realiza la (...) interpretación de la historia desde el modelo con el fin de señalar su sostenibilidad; al final, (iv) se vincula la historia filosófica con la propia filosofía trascendental de Kant, legitimando con ello al modelo y señalando cómo el horizonte del proyecto crítico es esa misma historia. (shrink)

C. S. Lewis reflexionó sobre la filosofía del color de manera accesoria en algunas de sus obras teóricas y les dio cauce narrativo en la Trilogía cósmica. A pesar de ser una cuestión escasamente explorada en la academia, resulta pertinente investigar el valor filosófico y especulativo que concede al color en el ámbito de su teoría de lo real, de inspiración platónica. Esta investigación aspira a analizar e interpretar, desde la cosmología precopernicana, la relevancia ontológica, epistemológica y metafísica del color (...) de las que se hacen eco los tres libros que componen la saga de Ransom a través de una serie de temas recurrentes. El profesor Lewis, además, acompañó estas reflexiones de una interdisciplinariedad que se sustentaba sobre el simbolismo medieval. En la trilogía, los colores de los mundos del espacio profundo revelan la verdadera realidad inteligible y anticipan el fundamento metafísico del cosmos en el marco de una metanarrativa teísta y trascendente. (shrink)

Tato studie se snaží o filosofickou analýzu problematických aspektů neurogeneze. V první řadě se zaměřuje na moderní historii neurogeneze, která je obecně považována za historii dogmatického přesvědčení, které předpokládalo, že v mozku dospělého savce nemohou vzniknout nové neurony. Tato konvence přežívala v neurovědě po několik desítek let a její kořeny sahají až do dob Ramóna y Cajala. Důležitá část této filosofické analýzy se zaměřuje na aspekt tzv. zaštiťování dogmatu pomocí ad hoc hypotéz. Analýza se dále věnuje implicitním definicím, které hrají (...) roli axiomů neurovědy, a problematice falsifikace potenciálních falsifikátorů. Na konci této filosofické analýzy jsou prezentovány argumenty, které dospívají k tomu, že historie neurogeneze není historií dogmatického uvažování, jak většina autorů předpokládá, ale že jde o historii vědeckého pragmatismu. (shrink)

There is a common tradition in European education going back to the Middle Ages which long played a part in providing the curriculum of schools which catered both for the wealthy and for able sons of less well-to-do families. Originally published in 1974, this volume examines the relationship between education and society in the different countries of Europe from which differences in tradition and practice emerge. The countries discussed include: France, Germany, the former Soviet Union, Poland and Sweden.

Originally published in 1972, this book is concerned with education as part of a larger social history. Chapters include: The roots of Anglican supremacy in English education The Board schools of London The use of ecclesiastical records for the history of education Topographical resources: private and secondary education from the sixteenth to the twentieth century.

[1]. Antikken -- 2. Middelalder, Renessanse.

Originally published in 1971, this volume examines the relationship between the history and sociology of education. History does not stand in isolation, but has much to draw from and contribute to, other disciplines. The methods and concepts of sociology, in particular, are exerting increasing influence on historical studies, especially the history of education. Since education is considered to be part of the social system, historians and sociologists have come to survey similar fields; yet each discipline appears to have its own (...) aims and methodology. (shrink)

Totalitarismespørgsmålet kan synes marginalt idag, nar Vestens politiske kultur analyseres: her er det kun ubetydelige partidannelser, der påkalder sig den fascistiske korporatlvisme eller den tvangskollektivistiske statskapitalisme.

Bajo su apariencia supuestamente cristiana, La Historia del sello de Salomón nos incita de manera muy particular a reconstruir los restos de tradiciones esotéricas musulmanas, que en otros Libros Plúmbeos se muestran de manera menos clara. La traducción francesa que ofrecemos, junto con la edición crítica del original árabe de este texto inédito, acompañadas de las versiones latinas de los traductores pontificios y de Bartolomé de Pectorano por un lado, y de la castellana de Adán Centurión por otro, constituyen una (...) primera aportación al establecimiento definitivo de este corpus de textos.Sous ses dehors supposément chrétiens, L'Histoire du sceau de Salomon nous incite d'une manière toute particulière à y relever la trace de traditions ésotériques islamiques, qu'on observe moins nettement dans d'autres 'Livres de plomb'. La traduction en français que nous en offrons, accompagnée de l'édition critique de l'original arabe de ce texte inédit, en parallèle avec celle des versions latines des interprètes pontificaux et de Bartolomé de Pectorano, d'une part, et celle en castillan d'Adán Centurión, d'autre part, constituent une première pierre à l'établissement définitif de l'ensemble de ce corpus de textes. (shrink)

Zusammenfassung In den frühen Arbeiten von Schelling findet sich eine empirische Historie des Christentums. Diese muss jedoch zusammengesetzt werden, und dazu muss zunächst geklärt werden, wie er zwei Begriffe unterscheidet: Geschichte und Historie. Erstere meint das spekulative Geschichtsverständnis; letztere das empirische Verständnis. Setzt man Schellings Historie, bzw. sein rein historisches Verständnis des Christentums zusammen, wird deutlich, dass es von der indischen Religion bis zum Protestantismus reicht. Sich über Schellings empirische Historie des Christentums im Klaren zu sein, (...) ermöglicht, sein spekulatives Geschichtsverständnis, seine historische und spekulative Konstruktion des Christentums und seine Auffassung von Theologie im Allgemeinen besser zu verstehen. (shrink)

bd. 1: Kildeskrifter.--bd. 2. Livs- og samfundssyn i skiftende kulturepoker.

The purpose of the paper is to argue for the view that Władysław Tatarkiewicz’s Historia filozofii [History of Philosophy] (1931) cannot be regarded as a work derived from the philosophical tradition of the Lvov‑Warsaw School. Tatarkiewicz was inspired to take up the history of philosophy thanks to his studies in Marburg (1909). When he came into contact with Twardowski and his students, Tatarkiewicz noticed that the history of philosophy was regarded by them as a discipline belonging to the field of (...) history, and was sometimes completely disregarded. The fact that the postulate of order and clarity of language brought Tatarkiewicz closer to Twardowski seems to have been due to Tatarkiewicz’s personal inclinations rather than to Twardowski’s influence on him. (shrink)

Politics and Modernity provides a critical review of the key interface of contemporary political theory and social theory about the questions of modernity and postmodernity. Review essays offer a broad-ranging assessment of the issues at stake in current debates. Among the works reviewed are those of William Connolly, Anthony Giddens, J[um]urgen Habermas, Alasdair MacIntyre, Richard Rorty, Charles Taylor and Roy Bhaskar. As well as reviewing the contemporary literature, the contributors assess the historical roots of current problems in the works of (...) Nietzsche and Max Weber. (shrink)