Dílo Hélène Metzgerové tvoří významný zdroj informací o dějinách chemie. Cílem tohoto textu je však představení jeho epistemologického rozměru. Na základě zkoumání dějin vědy Metzgerová formuluje epistemologické teze o vědeckém poznání obecně, ale vztahuje je i na práci historiků vědy. Vytváří tak epistemologii historiografie vědy, která má být alternativou k historiografii pozitivistické. Akceptuje duhemovský holismus i tezi o nedourčenosti teorie fakty, což vztahuje i na interpretace starých textů. Rozpracovává tak filosofickou metodu historiografie vědy, která se svými principy blíží hermeneutice.

Zkoumání je založeno na reflexi sémantického pojetí vědec- kých teorií Ronalda Giera. Gierova východiska a závěry jsou podrobeny kritice, na jejímž základě autor buduje svou vlastní variantu modelově založeného pojetí teorií. Hlavním cílem příspěvku je konceptualizace vztahu mezi principy a modely s důrazem na to, že tento vztah může zakládat dynamiku teorie, respektive posloupnosti teorií. Souhrnně bude v příspěvku prověřována řada tezí: 1) Základními prvky teorie jsou modely, které slouží jako nosiče principů. 2) Modely hrají rozhodující roli při pojmové výstavbě (...) teorie. 3) Modely artikulací principů odhalují poznatky, které ze samotných principů neplynou. 4) Principy mohou být někdy souhrnně definovány až poté, co existuje odpovídající množina modelů. 5) Nová teorie nastoupí ve chvíli, kdy je cluster nových modelů dostatečně komplexní a když si vědecké společenství ujasní, že tento nový cluster je založen na určité množině nových principů. (shrink)

Cieľom predkladanej state je pokus o upresnenie Kuhnovej teórie vedeckých revolúcií. Navrhujem rozlíšiť pojem vedeckej revolúcie, ktorý označuje sociologický fakt zmeny postoja vedeckého spoločenstva vo vzťahu k určitej teórii a pojem epistemickej ruptúry, ktorý označuje lingvistický fakt diskontinuity jazykového rámca, v ktorom je táto teória formulovaná. Analýzou zmien jazykového rámca možno získať klasifikáciu epistemických ruptúr na štyri typy, nazvané ideácia, re-prezentácia, objektácia a re-formulácia. V stati je každý z týchto typov epistemických ruptúr ilustrovaný na sérii príkladov z dejín fyziky. (...) Uvedené typy epistemických ruptúr úzko súvisia s vedeckými revolúciami. Klasifikácia epistemických ruptúr sa tak dá použiť ako východisko pri klasifikácii vedeckých revolúcií. Jednotlivé revolúcie možno klasifikovať podľa toho, akého druhu je epistemická ruptúra, ktorá príslušnú revolúciu sprevádza. (shrink)

Cílem článku je ukázat přínos tradičního pragmatismu, a to s ohledem na nutnost vypracování hodnotově podmíněného bádání, jehož východiskem je praxe. V rámci jednání se ukazuje klíčová role zkušenosti, což je aspekt, který je stěžejní pro klasický empirismus, ovšem v kontextu pragmatismu je určujícím způsobem revidován. Z pragmatistického úhlu pohledu je zkušenost, stojící v základu poznání, nahlížena jakožto aktivní proces, během nějž člověk kooperuje s prostředím, které ho obklopuje, čímž neustále získává podněty pro konstituování vlastních přesvědčení, která se navzájem doplňují (...) a podmiňují. Povaha našich přesvědčení, vzešlých z interakce s okolním prostředím, se potom vysvětluje s odkazem k tomu, co činíme a jak následně toto konání interpretujeme. Text se nejprve zaměřuje na hodnotově neutrální koncepci vědeckého bádání, již předložil M. Weber. V opozici k weberovskému projektu jsou poté rozvíjena stanoviska (neo)pragmatismu, jež oscilují kolem holistického aspektu filosofie pragmatismu, jenž vyzdvihuje vzájemné propojení vědeckých teorií a filosofických přesvědčení, usiluje tak o zrušení distinkce panující mezi faktem, teorií a hodnotou či mezi myšlením a zkušeností a ukazuje tak, jakým způsobem lze za přispění pragmatismu překlenout tradiční dichotomie, jež jsou jednak neodlučitelně spjaté s předchozí filosofickou tradicí a které jsou rovněž nadále přítomny v sociologickém paradigmatu M. Webera. (shrink)

Kniha, která vznikla na základě bohatých vědeckých a pedagogických zkušeností autora, přednášejícího na filosofické fakultě UK v Praze, je v současně době jedinou prací přehledového typu z oboru dějin estetických teorií a názorů vnaší literatuře. Obsahuje dějiny estetiky evropského okruhu od antiky až po začátek 20. století, v nichž Volek hledá smysl nauky o krásnu a sleduje přínosy jednotlivých osobností na pozadí dobového života společnosti.

Kniha, která vznikla na základě bohatých vědeckých a pedagogických zkušeností autora, přednášejícího na filosofické fakultě UK v Praze, je v současně době jedinou prací přehledového typu z oboru dějin estetických teorií a názorů vnaší literatuře. Obsahuje dějiny estetiky evropského okruhu od antiky až po začátek 20. století, v nichž Volek hledá smysl nauky o krásnu a sleduje přínosy jednotlivých osobností na pozadí dobového života společnosti.

This paper puts forward the problem of singularity – one of the most important issues in contemporary cosmology. Firstly, the history of “singularity” concept and basis of Penrose’s and Hawking’s theorem of singularity are discussed. Secondly, the problem of singularity is presented as a genesis of search of quantum theories of the beginning of the Universe, in which the concept of singularity is not present. One sophisticated concept of Hartle and Hawking is presented, in particular the authors’ methodology is described. (...) The paper shows many possible philosophical problems which are connected with quantum cosmology. (shrink)

A generic work on law as an object of philosophical analysis. Table of contents: Introduction. Part one. Objective laws, objective relations. Chapter one. The "nature" of objective laws and the problem of their existence. Chapter two. The determinist structure of the natural world: the classical and modernity. Chapter three. Time, logic, and laws. Part two. Law as a form of scientific cognition. Chapter four. Law in the structure of scientific cognition. Chapter five. The method of classification in cognition and laws. (...) Instead of a conclusion: the irrational and law. (shrink)

It is often assumed that any attempt to undermine the so-called correspondence theory of truth is motivated by the conviction that truth is an idea which should be more or less forgotten in our postmodernist period. However, this is not always the case. One can believe that truth is one of our indispensable concepts but at the same time argue that the correspondence theory of truth is not a proper and illuminating theory of that concept. This position is reasonable, since (...) - as it has been shown (e.g. by Huw Price and Michael Dummett) - without the notion of truth one would not be able to provide a coherent and satisfactory account of our discursive practice and linguistic meaning. Moreover, as it has been recently argued by David Lewis, the correspondence theory is not a stable account of that concept, and it faces the following dilemma: either (putting aside some minor and irrelevant differences) it turns into a minimalist or redundancy theory of some sort, or it becomes a (mostly) metaphysical theory about various kinds of things which make our statements true. Defenders of the correspondence theory have made some efforts to meet the challenge posed by Lewis, but those efforts do not seem successful. Hence we should perhaps not longer consider the correspondence theory as a major and clearly specifiable contender in the debate about truth, and thus significantly reshape it. (shrink)

kn. 1. Vechnye voprosy v svete nauki, filosofii religii.

Vom urmări o rețea de texte de toate felurile... care ilustrează cultura autenticității răspândită în rândul 'tinerelor generații' din Europa, în primele decenii ale secolului trecut. Locul lor geometric e obsesia redefinirii sinelui, iar discursurile autorilor români (printre care Eliade, Cioran, Holban, Eugen Ionescu, Nae Ionescu, Camil Petrescu, Sebastian, Vulcănescu) nu fac excepție. Atunci când vorbesc despre autenticitate, ei au în vedere identitatea, din perspectivă narativă, psihologică, etnică sau politică, la fel ca scriitoriii occidentali de la care au importat setul (...) de ideologeme"--Ștefan Firică, back cover flap. (shrink)

The aim of this article is to present the problem of truth in ethics in the light of the ethical theories of two philosophers: Polish philosopher Tadeusz Styczeń and French philosopher Alain Badiou. The article is divided into three parts. The first part and the second part, introductions are to the ethics of truth by Tadeusz Styczeń and the ethics of truths by Alain Badiou. The third part is a presentation of the notion of truth as a basis of ethics (...) in order to reveal the concepts of truth lying at the base of these thinkers’ ethics’ and to compare them. (shrink)

The way in which the term "activity" is understood determines foundations for the logical theory of activity. Activity understood as performance of changes or forbearance of performing a change is an object of G. H. von Wright's logic of actions based on the logic of changes. Generalization of such treatment of activity is T. Kubiński's concept according to which it consists in adopting a specific attitude towards a change; an object of nth logic of actions is description of n attitudes (...) to changes. The distinction made between two main attitudes, out of which one expresses itself in activity and the other in its forbearance makes it necessary to specify more exactly the concept of forbearance. Analysis of this concept brings out strongly its ambiguity, it emphasizes the difference between non-activity and forbearance. Defining forbearance as non-activity in the situation, in which a possibility of activity did exist involves application of one of the modal concepts. The concepts in which forbearance is not taken into account constitute an argument justifying an assertion that forbearance cannot be expressed by the negation function. Attempts at formalization of intuitions connected with the term "forbearance of activity" show how deeply entangled it is in modal contexts, and even in deontic concepts if it is interpreted as "forbearance of activity". (shrink)