Autor prostredníctvom skúmania literárnych diel Charlesa Dickensa, Williama Makepeaca Thackeryho, George Eliotovej a Thomasa Hardyho vytvára mozaiku viktoriánskej morálky Anglicka 19. storočia. Dospel k záveru, že uvedená doba vôbec nebola taká puritánska, ako si ju zvykneme predstavovať a morálne problémy, ktoré ľudstvo rieši v priebehu svojho vývoja sú vo svojej podstate univerzálne, hoci nie totožné. Líšia sa vo svojich individuálnych podobách, v akých sa s nimi stretávame v jednotlivých obdobiach dejín ľudstva.

Na základě reflexe díla tří brněnských autorů (R. Těsnohlídek, J. Mahen a J. Tomeček) se text pokouší obhájit názor o kultivační roli přírodní prózy – v konfrontaci s kritickým pohledem J. Šmajse. Tato oblast umělecké tvorby představuje jednu z možností, jak čelit environmen­tálnímu žalu. Ten je jednou z významných charakteristik toho, jak lidé v současnosti vnímají stav světa a rizika pro budoucí existenční perspektivy.

Článek interpretuje konjekturální paradigma Carla Ginzburga z pozice hermeneutiky. Rozšiřuje východiska teorie s pozorností k fenomenologické kritice moderní vědy na základě prohloubení distinkce mezi galileovskou vědou a konjekturální metodou. Studie obhajuje vědeckost historie na základě širší diskuse o východiscích teorie, v konfrontaci s Popperovou kritikou její prediktivní hodnoty. Článek argumentuje, že historie jako věda je možná pouze tehdy, je-li opuštěn teoretický univerzalismus.

V reakci na knihu Petra Dvořáka Kauzalita činitele. Úvod do analytické diskuse o svobodě vůle hájím určitý typ kompatibilismu. Dvořák upozorňuje, že pokud bylo něčí rozhodnutí predeterminováno od něj odlišnými příčinami, pak onomu jedinci za jeho volbu nepřisuzujeme morální odpovědnost. Mým návrhem je však „asymetrické“ řešení otázky. V oblasti predeterminovaných voleb připouštím nepřítomnost odpovědnosti v případě všech morálně zlých voleb, nikoli však v případě všech voleb hodnocených jako morálně dobré. Existují totiž takové dobrovolné volby, při kterých sice nejsme s to (...) – např. na základě silných morálních důvodů – volit jinak, avšak přesto vnímáme své rozhodnutí jako svobodné. Navíc platí, že i kdybychom se při tom dověděli, či uvěřili, že daná volní nutnost není důsledkem naší minulé „libertariánské“ sebeformace, stěží by nám takové mínění zabránilo cítit se ve své volbě svobodnými. Způsoby, jakými svobodu vůle prožíváme, bychom ovšem měli jakožto filosofové respektovat. (shrink)

Autorský kolektiv z Katedry politologie brněnské Fakulty sociálních studií přichází s publikací, která má za cíl představit soudobé politicko-teoretické diskuze nad základními aspekty liberální demokracie, jako jsou například většinové rozhodování, idea lidské důstojnosti nebo vztah demokracie a lidských práv. Nepodává však pouze učebnicový přehled, ale jednotlivé představené koncepce též kriticky hodnotí. Jako problematické pak v obecnějším pohledu vnímá přílišné množství dílčích teoretických inovací spěchajících zachránit liberální demokracii. To totiž v konečném důsledku vede k nesrozumitelné kakofonii, která zevnitř disciplíny politické teorie/politické (...) filosofie vychází. Kniha se tak snaží o systematizaci současných diskuzí a o pojmová vyjasnění. Jako zásadní věc pak vnímá též napětí mezi nutností přijímat legitimní a závazná kolektivní rozhodnutí a skutečností hluboké diverzity v současných společnostech. V poslední kapitole tak Pavel Dufek představuje jako vhodnou inspiraci teorie veřejného ospravedlnění. Tato recenze má za cíl seznámit čtenáře se základní strukturou a argumenty publikace a vnést do debaty s knihou některé další aspekty charakterizující naši postmoderní situaci. (shrink)

Studie pojednává o významu a smyslu židovského šabatu pro hospodářskou společnost, která ztrácí vědomí sounáležitosti člověka se světem a přírodou. Myšlenkový potenciál šabatu nabízí jedno z podstatných ozdravných východisek pro odcizení člověka a jeho práce. Filozofické hledání smyslu práce a volného času nachází odpověď v rámcovém pojetí smyslu lidské činnosti, pravidelného odpočinku a hodnoty času. Šabat obsahuje poselství pro vnímání světa jako hodnotného prostoru pro život a odpovědnou práci s perspektivou minulosti, přítomnosti a budoucnosti.

Předložená práce je textově filosofickou analýzou první části Platónova dialogu Menón, přičemž se snaží předvést, jak v konkrétním literárním díle Platónově je obsažen střet mezi silou již skomírajícího světa tradice (s jejími hodnotami lidského života), a silou jedince, který hodnoty lidského života sám pro sebe vydobyl v kritické diskusi s tradicí. Všechny tři pokusy definovat co je vlastně areté, odhalují při pečlivém rozboru pouhé rétorické střetnutí Menóna se Sókratem jako příklad střetu dvou odlišných paradigmat a sil, uvedených výše.

Studie věnuje pozornost problematice demokratizace vědy, v jejímž rámci zaujímá klíčové postavení otázka, v jaké míře a zda vůbec má mít široká veřejnost možnost zasahovat do vědní a výzkumné politiky a participovat na rozhodování v odborných záležitostech. První část studie je věnována představení dvou radikálně odlišných a vzájemně protichůdných pohledů na tuto problematiku, které byly rozpracovány v rámci poválečné filosofie vědy v dílech Michaela Polanyiho a Paula Feyerabenda a v různých podobách spolu soupeří dodnes. Tyto dva pohledy, jež nás staví (...) před volbu mezi odborností na úkor demokracie a demokracií na úkor odbornosti, jsou následně podrobeny kritickému zhodnocení a v opozici k nim je představen alternativní pohled rozvíjený v rámci vědních studií Harrym Collinsem a Robertem Evansem, jenž překračuje nutnost této volby a na základě sociologických výzkumů fenoménu odbornosti nabízí způsob, jak lze odbornost a demokratické hodnoty sloučit dohromady. (shrink)

Predkladaná štúdia analyzuje, porovnáva a hodnotí koncept evolučnej ontológie Josefa Šmajsa a etiku sociálnych dôsledkov Vasila Gluchmana. Na jednej strane sa zameriava na určité podobnosti, ktoré tieto dve teórie spájajú, na druhej strane identifikuje odlišnosti, a to najmä v kontexte environmentálnej etiky. Obidve koncepcie vznikali ako originálne teórie približne v rovnakom období v dvoch susediacich krajinách, pričom sú stále veľmi inšpiratívne, otvorené kritike a pomerne reflektované filozoficko-etickou obcou.

Cieľom článku je osvetliť niektoré historické okolnosti vzniku analytickej filozofie. Prvou z nich je zrod novovekej fyziky, ktorý viedol k rozšíreniu nového, empirického prístupu ku skutočnosti. Snažíme sa ukázať úlohu, ktorú v procese vzniku novovekej fyziky zohrala scholastická filozofia spolu s kartezianizmom. Ďalšia časť state objasňuje niektoré aspekty subjektivizmu, ktorý zohral významnú úlohu v novovekej filozofii. V jadre subjektivizmu leží podľa nášho názoru dezinterpretácia Descartovej filozofie. Prekonanie subjektivizmu analytickou filozofiou možno potom interpretovať ako návrat na miesto, na ktorom Descartes (...) pôvodne stál. (shrink)

Tento článek z pozůstalosti profesora Ladislava Tondla poukazuje na to, že hodnoty představují neodmyslitelný kontext komunikace a rozhodování. Vychází z předpokladu, že každý komunikační akt se odehrává za jistých okolností a podmínek, ve spojení se zjištěnou problémovou situací a ve vztazích s určitými potřebami a cíli a směry naší činnosti. Součástí těchto podmínek je soubor vlivů a okolností, které lze charakterizovat jako hodnotová atmosféra. Tato atmosféra a s ní spojené faktory mohou modifikovat význam dané komunikace, a to nejen v (...) sémantickém smyslu, ale také ve smyslu relevance, důležitosti a potřebnosti daného sdělení. (shrink)

V filozofiji duha poteka razprava med stališčema internalizma ter eksternalizma. Prvi trdi, da okolje organizma ni pomembno pri razlagi duševnih stanj. Drugi pa pravi, da je pomembno. Metafora se zdi izrecno internalistična. Mislim pa, da lahko zagovarjamo prav nasprotno mnenje, da je njena vloga izrecno eksternalistična, in da mora biti takšna tudi interpretacija metafore. To stališče lahko branimo tako, da se najprej ozremo na zaznavne procese. Zdravorazumsko mnenje nam pravi, da zaznavamo stvari neposredno tedaj, ko jih zaznavamo vizualno, s (...) svojim vidom. Ce gledam na stol, je moja zaznavna naravnanost usrediščena na stol. V primeru jezika pa bi bila vloga besede »stol« v tem, da se nanaša na stol. Tako bi se zdele metafore nekaj ne-dobesednega ter zategadelj nekaj nekoristnega. Nasprotno menim, da prinese metaforična uporaba jezika znaten dobiček. Začnimo z zaznavanjem. Ce se ozremo na vizualno zaznavanje, denimo na gledanje stola, vidimo, da obstajajo spremenljivke zornega kota v organizmovem preračunavanju informacije, da pa imamo tudi spremenljivke zornega kota, ki pridejo iz okolja. Zorni koti v okolju so pogoj za notranjo obdelavo zornih kotov informacije. Jezik, kakršnega uporablja organizem, je vsekakor obeležen z zornimi koti, v kolikor ga primerjamo z umetnimi jeziki. Značilnosti zornega kota v jeziku najbolje predstavijo metafore. Metafore obstajajo zato, da bi nam pomagale pri zaznavanju okolja, ki je tipično okolje srednjerazsežnih predmetov. Prav tako pa nam pomagajo pri dejavnosti v tem okolju. Značilnosti zornega kota torej združujejo vizualno zaznavanje ter metaforični jezik, kakršnega uporabljajo organizmi. Ponuja se sklep, da moramo metafore interpretirati eksternalistično, ter da prav to predstavlja izhodišče za odgovor na vprašanje, zakaj metafore sploh obstajajo. S stališča razvojne teorije gledano torej obstaja možnost, da metaforo naturaliziramo. (shrink)

Politická reflexia uskutočňovaná v akademických kruhoch predstavuje rad vlastných charakteristík v porovnaní s inými druhmi intelektuálnej činnosti. Nejde len o j e j viac-menej prirodzené preniknutie do domácich mocenských vzťahov, ale o mimoriadnu citlivosť j e j obsahu a rozvoja na spoločenské a politické podmienky inštitucionálneho kontextu. O politickej kultúre krajiny sa môžeme naučiť veľa práve na základe analýzy toho, o čom j e j intelektuáli diskutujú - a o čom nediskutujú, ako aj o teoretických nástrojoch, ktoré pritom využívajú.

Kvalitný život ľudí v spoločnostiach značne závisí od ekonomiky, pričom vzhľadom na zabezpečenie humánneho a sociálno-ekonomického rozvoja ľudí a ľudskej spoločnosti súčasnú ekonomiku je potrebné humanizovať. V tejto súvislosti sa štúdia zameriava na dva dôležité predpoklady – renesanciu hlavného cieľa ekonomiky a humánny prístup k ľudským zdrojom, ktoré sa v súčasnej ekonomike zameranej na zisk a ekonomickú prosperitu, čoraz viac dostávajú do úzadia. Opiera sa o názory ekonóma L. von Mises, ale načrtáva aj názory súčasných ekonómov a predstaviteľov sociálno-humanitných (...) vied, ktoré sa stávajú podnetmi pre zamyslenie sa nad skutočnými dôvodmi pre renesanciu základného cieľa ekonomiky a tiež pre zabezpečenie humánnych prístupov k ľudským zdrojom, a napokon pre zreformovanie celej ekonomiky v prospech človeka. Tak, aby sa aspoň čiastočne priblížila k morálnemu ideálu, ktorý predstavuje model humanistickej ekonomiky. (shrink)

Text kriticky hodnotí tvrzení o pojmu fenomenálního vědomí, která jsou obsažena v šesté kapitole knihy Tomáše Hříbka Jaké to je, nebo o čem to je? Mým východiskem je teze Erica Schwitzgebela, že fenomenální vědomí můžeme definovat natolik neutrálně a minimalisticky, že se na jeho existenci mohou shodnout i teoretikové vědomí z velmi rozdílných táborů. Hříbek tento názor nesdílí, snažím se ale ukázat, že na základě lichých argumentů. Značnou pozornost v textu věnuji názorům Daniela Dennetta na podstatu vědomí, především pak „iluzionismu“ (...) jakožto teorii vědomí. Ten pokládám za teorii se značně nejasným obsahem a navrhuji, aby se o něm ve filozofii vědomí vedly soustředěné diskuze. (shrink)

Štúdia analyzuje povahu etických otázok inherentných sociálnej práci a na vybraných problémoch ukazuje, ako a pre?o tieto etické otázky vznikajú. Zameriava sa na tri ústredné otázky, pod ktoré možno subsumova? vä?šinu etických problémov. Po prvé, pre?o dodržiava? morálne normy, aké dôvody máme preto, aby sme prijali morálku za rámec svojho konania? Po druhé, akým spôsobom majú by? distribuované zdroje a formy dobra? Po tretie, ktoré ?iny sú považované za hodnotné, dobré a žiaduce? Autorka obhajuje ideu, že na rozdiel od (...) iných profesií, definovanie cie?a, predmetu sociálnej práce a jej samotný výkon, tým, že pracuje s vylú?enými diskriminovanými a marginalizovanými skupinami je úzko previazaný na morálne a politické hodnoty. (shrink)

ABSTRACT In this wide-ranging interview Professor Douglas V. Porpora discusses a number of issues. First, how he became a Critical Realist through his early work on the concept of structure. Second, drawing on his Reconstructing Sociology, his take on the current state of American sociology. This leads to discussion of the broader range of his work as part of Margaret Archer’s various Centre for Social Ontology projects, and on moral-macro reasoning and the concept of truth in political discourse.

Hlavným cieľom práce je identifikovať antinaturalistické črty etiky Dunsa Scota. Predpokladom je objasnenie pojmu naturalizmu. V teoretickej filozofii je možné rozlíšiť metafyzický, vedecko-metodologický a sémanticko-analytický naturalizmus. V praktickej filozofii je naturalizmus prítomný v etike cnosti, v ktorej sa pri dosahovaní dobrého života pracuje s pojmom ľudskej prirodzenosti a emočno-afektívna stránka človeka je relevantným prvkom etického uvažovania. Voči nej stojí etika pravidiel, podľa ktorej je zdrojom morálne dobrého ľudská racionalita, prax má byť formovaná podľa poznania rozumu a emocionalita je v (...) tomto etickom uvažovaní irelevantná. Na základe rozboru niektorých diel Dunsa Scota je jeho etika antinaturalistická v týchto bodoch: vôľa ako protiklad prirodzenosti; oddelenie morálky a blaženosti; sekundárny význam emócií v etickom uvažovaní; univerzálne záväzný imperatív lásky k Bohu; vôľa ako sídlo morálnych cností. Spojenie blaženosti, cnosti a prirodzenosti u Scota stráca vnútornú súdržnosť, prirodzené a morálne dobro nekonvergujú, čo sa odráža v „denaturalizácii“ morálky. Na základe identifikácie antinaturalistických čŕt Scotovej etiky prichádzame k záveru, že jeho etika má bližšie k etike pravidiel. (shrink)

Audiozáznam přednášky proslovené ve Filozofické jednotě na Katedře filozofie dne 26. března 2012.V přednášce se pokouším o velmi základní rozlišení tří funkcí, jež mohou myšlenkové experimenty plnit. Nejprve nabízím liberální definici myšlenkového experimentu, podle níž nejde nutně o výjimečné, nereálné, teoreticky zajímavé, bizarní, imaginární scénáře, nýbrž o celkem běžné představování si situace s kognitivním cílem. Snažím se ukázat, že navzdory své šíři je tato definice přiměřeným zachycením všech podstatných vlastností útvarů, jež intuitivně mezi myšlenkové experimenty počítáme. Stručně se poté věnuji (...) prvnímu významu myšlenkových experimentů: imaginární příklady jsou názornou pomůckou při posilování již získaných přesvědčení. Jejich první význam je didaktický. Druhý možný význam myšlenkových experimentů je předmětem vyhraněných diskusí zejména v posledním dvacetiletí: imaginární příklady jsou zdrojem zdůvodnění. Jejich druhý význam je tedy epistemický. Zatímco je však první, didaktický význam zcela nekontroverzní, epistemický význam myšlenkových experimentů je předmětem mnoha odmítnutí. Myšlenkové experimenty jsou tak často odkázány pouze do role názorných pomůcek bez další hodnoty. Snažím se ukázat, že existuje ještě třetí význam myšlenkových experimentů, význam dialektický. Vhodně použitý myšlenkový experiment může v kritické diskusi sloužit jako „přenašeč důkazního břemene”, tj. dokáže vyvolat argumentační tlak na protistranu. Imaginární scénář může za jistých okolností fungovat jako legitimní argument, aniž bychom však nutně museli předpokládat silný epistemický význam myšlenkových experimentů. Myšlenkové experimenty tak mohou být víc než jen líbivé ornamenty, zároveň ale nejsme zavázáni k obhajobě problematické epistemické teze.klíčová slova: myšlenkový experiment, epistemologie, důkazní břemeno. (shrink)

Studie pojednává o analýze a navrhovaném řešení problému „hodnotové neutrality" vědy německým kritickým racionalistou Hansem Albertem. Především Albert odmítá dvě vyhrocené pozice: novopozitivistickou ignoraci hodnotících soudů i jejich existencialistickou adoraci. Naopak se prostřednictvím takzvaných přemosťovacích principů snaží překlenout propast mezi poznáním na jedné straně a rozhodnutím na straně druhé. V návaznosti na Maxe Webera uznává princip hodnotové neutrality ve vědě, ovšem pouze v oblasti jejího objektového jazyka, neboť věda jako technologický systém výpovědí má pouze informativní, nikoli normativní charakter. To však (...) nevylučuje hodnocení v rovině předmětů věd a v rovině hodnotové báze věd. Dále se tato studie věnuje otázce hodnoty vědy o sobě a nakonec krátkému seznámení s Albertovým pojetím kritického racionalismu jako návrhu „způsobu života". (shrink)

Vzhľadom na potrebu zabezpečovať vyvážený socioekonomický rozvoj a uspokojovať potreby obyvateľov Zeme bez toho, aby pritom bolo ohrozované uspokojovanie potrieb budúcich generácií, je zdôvodnená potreba transformácie ekonomiky na udržateľnú. Na základe teoretickej analýzy vedeckých štúdií a ďalších literárnych zdrojov je v štúdii zdôvodnené, že udržateľná ekonomika predstavuje odklon od neoklasickej paradigmy a spája sa s holistickou paradigmou, novou globálnou rozvojovou paradigmou – paradigmou trvalo udržateľného rozvoja. Potvrdením smerovania k udržateľnej ekonomike je vznik nových trendov ekonomického myslenia, nových ekonomických modelov (...) a tiež niektorých nových ekonomických iniciatív. (shrink)

Názor, že poznanie je hodnotné, tvorí kľúčový predpoklad epistemológie. Vo svojej klasickej podobe je vyjadrený komparatívnou tézou, že poznanie je hodnotnejšie než pravdivá mienka. Rôzne teoretické pokusy o vysvetlenie hodnoty poznania však doteraz neboli definitívne úspešné. Môže za to najmä tzv. problém pohltenia, v dôsledku ktorého akýkoľvek konštituent poznania nad rámec pravdivej mienky nemôže byť zdrojom hodnoty poznania. Časť autorov preto obracia pozornosť k fenoménu porozumenia, ktoré označujú za primárnu epistemickú hodnotu, pričom skúmanie hodnoty poznania odsúvajú do (...) úzadia. V tejto situácii spočíva možné riešenie problému hodnoty poznania v odmietnutí predpokladu, že vysvetlenie hodnoty poznania musí byť univerzálne. Tým sa otvára priestor pre pluralistické koncepcie, ktoré rozličným poznatkom pripisujú odlišné druhy hodnôt. (shrink)

During the German-Soviet War and in the decades that followed, the Volyn Orthodox clergy functioned under a cohesive social ghetto, which was to ensure the gradual assimilation of the social group in accordance with the needs of the totalitarian regime. In this situation, the national self-awareness of a part of the sacred priests did not fit into the coordinates of the Nazi religious and ethnic politics and, later, into the process of creation of the Soviet people. The question of national (...) identity remains relevant, and now, when it is the basis of the newest Ukrainian state-making, it has caused division in the Orthodox field. The national consciousness of the Volyn clergy in the years of war and in the era of Soviet totalitarianism never became a topic of separate study. To date, scientists have only partially addressed the problem. Although in 1960, the head of the ROC Council, V. Kuroedov, said that the remnants of religious remnants contributed to preserving the bourgeois nationalist sentiment. The compilers of the first volume of documents and materials “Martyrology of the Ukrainian Churches” Osip Zinkevich and Alexander Voronin, analyzing the national composition of the bishopric of the Russian Church in Ukraine as of 1986, hoped that in case of revival of Ukrainian Orthodoxy, the origin of some of them role. (shrink)

Cílem článku je ukázat, že zdánlivě asymetrický vztah mezi teorií mysli a morálkou je ve skutečnosti symetrický. Totiž nejen, že lidé využívají teorii mysli k rozhodnutí, zda si agent zaslouží vinit a zda učinil něco morálně špatného (nebo si zaslouží chválit a učinil něco morálně dobrého), ale někdy samotný morální charakter situace může ovlivnit teorii mysli. Nejprve provedu krátký úvod do teorie mysli - co to je, jak ji používáme a jak nám může být nápomocna. Poté popíšu proces hodnocení morální (...) situace se směrem od teorie mysli (zvážení agentových mentálních stavů, připsání konceptů agentovi) k morálce (vynesení morálního soudu). V tomto procesu figuruje důležitý koncept - koncept záměrného jednání - který může hrát významnou roli při rozhodování o vině (nebo chvále) agenta: pokud jednal záměrně, vina (nebo chvála) by měla být větší. Opravdu to takto funguje? A co laici? Jaký je lidový koncept záměrného jednání? Na tyto otázky se pokusím odpovědět s pomocí empirických dat, která poskytli Bertram Malle a Joshua Knobe, a představím pět podmínek lidového konceptu záměrného jednání. Poté se ve světle dat shromážděných Joshuou Knobem pokusím ukázat, že dřívější přístup ke vztahu mezi teorií mysli a morálkou jako jednosměrnému se zdá být neudržitelný. Způsobil agent vedlejší účinek záměrně? Dosáhl něčeho agent záměrně, ačkoli neměl dostatek potřebných dovedností? Výsledky Knobových experimentů naznačují, že lidé jsou nejspíše ovlivněni morálním charakterem samotného vedlejšího účinku nebo výsledku. Pokud je morálně špatný, agent jednal záměrně, avšak pokud je morálně dobrý, agent nejednal záměrně - tato asymetrie se nazývá „Knobův efekt“. Rovněž se pokusím vyrovnat se s některými možnými námitkami. V závěru se budu zabývat určitými právnímu důsledky, které z tohoto nově symetrického vztahu mezi teorií mysli a morálkou vyvstávají. (shrink)

В монографии рассматривается соотношение индивидуальных и универсальных начал в праве как эффективное средство решения многих правовых проблем, как руководство в законодательной и судебной деятельности.

The attitude that ordinary language description of experience is in fact a description of the world is called “naïve realism.” There is an entire branch of modern Western philosophy that is devoted to critically examining the assumptions behind the everyday language we use to describe the macroscopic world in which we live and the validity of naïve realism as an adequate description of the world. This branch of philosophy is called “ordinary language philosophy.” Surprisingly, it has something in common with (...) quantum physics: insight into the inadequacy of ordinary language to describe observable reality. It is this connection between ordinary language philosophy and quantum physics that we shall explore in this article. In the process, we shall also offer a basic introduction to both basic philosophy and basic quantum theory. (shrink)

Книга рассчитана на тех, кто по своей специальности занимается философией техники и в дальнейшем углубят свои знания в этом вопросе, а также для широкого круга читателей.

There is much to be learned philosophically from this volume, but philosophical instruction was not Kierkegaard's aim here, except in the broad sense of self-knowledge and deepened awareness. Indicating the intention of the discourses, the titles include "The Expectancy of Faith," "Love Will Hide a Multitude of Sins," "Strengthening in the Inner Being," "To Gain One's Soul in Patience," "Patience in Expectancy," and "Against Cowardliness."In tone and substance these works are in accord with the concluding words of encouragement in Either/Or, (...) which was paired with the first volume of discourses: "Ask yourself and keep on asking until you find the answer, for one may have known something many times, acknowledged it; one may have willed something many times, attempted it--and yet, only the deep inner motion, only the heart's indescribable emotion, only that will convince you that what you have acknowledged belongs to you, that no power can take it from you--for only the truth that builds up is truth for you.". (shrink)

Keď sa ľudia nachádzajú medzi inými, správajú sa viac prosociálne, morálne a štedro. Čo však môže ovplyvniť ich správanie v momente, keď sú sami? Aby sa správali ako medzi inými? Jedna z možností môže byť vyvolať pocit, že sa niekto pozerá. Tento účel môže splniť aj obyčajné zrkadlo. Naše výskumy podporujú vplyv zrkadla na dodržiavanie pravidla na súboroch dospelých a detí. V obidvoch experimentoch prítomnosť zrkadla zvyšovala šancu na dodržiavanie stanoveného pravidla. Ako však niečo tak jednoduché ako zrkadlo môže (...) ovplyvniť správanie? Jeden z prístupov tvrdí, že vizuálny stimul spustí automatickú percepciu „niekto sa pozerá“, aj napriek tomu, že je to iba odraz v zrkadle. Ďalší možný prístup vychádza z predpokladu, že na seba upriamená pozornosť vyvoláva sebauvedomovanie, pričom sa zviditeľňuje prípadný rozpor medzi konaním a štandardom. Porušenie pravidla v takom momente by mohlo ohroziť sebaúctu. V treťom prístupe autori vychádzajú z princípu negatívnej spätnej väzby. Nakoniec by sme radi spomenuli naše experimenty a navrhli ďalšie možnosti skúmania v tejto oblasti. (shrink)