Business Ethics, the Environment & Responsibility, Volume 31, Issue 2, Page 524-535, April 2022.

This study explores the psychological mechanism underlying and the boundary condition affecting the relationship between leader unethical pro-organizational behavior (UPB) and subordinate silence. Drawing on social cognitive theory (SCT), we posit that leader UPB may decrease subordinate moral ownership, which in turn might trigger subordinate silence; we further hypothesize that corporate social responsibility (CSR) directed toward employees may weaken the relationship between leader UPB and subordinate moral ownership as well as the indirect relationship between leader UPB and subordinate silence via (...) subordinate moral ownership. A time-lagged survey of a sample consisting of 304 leader–subordinate dyads located in China supports the hypothesized moderated mediation model. This research explores the consequences of UPB and provides guidelines for practitioners. (shrink)

ABSTRACT Although unethical pro-organizational behavior (UPB) in the workplace has been widely researched, studies have focused on its antecedents rather than its outcomes. To fill this gap in the literature, we integrated moral licensing theory and the literature on leader gratitude expression to explore the ethical consequences of UPB. Using a sample of multi-source time-lagged surveys of 206 leader–employee dyads, we found that the pro-organizational nature of UPB fostered employees’ psychological entitlement and thereby increased their likelihood of engaging in subsequent (...) unethical behavior. Leaders’ expressions of gratitude for employee UPB strengthened the relationship between UPB and psychological entitlement, ultimately reinforcing employees’ unethical behavior. The theoretical and practical implications of the findings are discussed. (shrink)

Для студентов, аспирантов, преподавателей и исследователей, специализирующихся в области философии и логики, истории русской философии.

Vstupní svazek objemného díla analyzuje v prvém oddíle pojem determinismu, jak mechanického, tak marxistického, pojem indeterminismu, determinismus a problém svobody, v druhém boj protikladů jako hybnou sílu vývoje, v třetímkategorie pokroku a boj o pokrok v soudobé ideologii.

The author sets out to present the Nothing of nihilism as the driving force behind the history of Western thought referred to as “metaphysics”. The starting points for clarifying the thesis are found in two interpretations of nihilism in the more recent scholarly literature: the understanding of nihilism as “differentiation” and as “overcoming”. The understanding of nihilism as overcoming calls for a broader examination of Nietzsche‘s interpretation of nihilism. On the one hand, the author relies on Heidegger‘s understanding of nihilism (...) and metaphysics, according to which nihilism cannot be separated from metaphysics. At the same time, she seeks to re-formulate the question about Nothing: to what extent can Nothing be phenomenologically understood as the destructive process that reflects metaphysics in its continuously changing guises as metaphysics, i.e. as the interpretative structure that continues to emerge throughout history. The Nothing thereby shows itself as a metaphysical “prerequisite” for man‘s creative power and reality as such.Die Absicht der Autorin ist es, das Nichts des Nihilismus als Antrieb der „Metaphysik“ genannten Geschichte des abendländischen Denkens aufzuzeigen. Um diese These zu erläutern, werden zwei Nihilismusdeutungen der neueren Fachliteratur, seine Auffassung als „Differenz“ und als „Überwindung“, zum Ausgangspunkt genommen. Die Auffassung des Nihilismus als Überwindung gibt Anlass zu einer umfassenderen Erläuterung von Nietzsches Nihilismusinterpretation. Sie stützt sich einerseits auf Heideggers Nihilismusund Metaphysikauffassung, wonach der Nihilismus nicht von der Metaphysik abgetrennt werden kann. Andererseits versucht sie die Frage nach dem Nichts neu zu formulieren: Inwiefern kann das Nichts phänomenologisch als derjenige Destruktionsprozess verstanden werden, der die Metaphysik in ihren immer wechselnden Masken als Metaphysik, d. h. als in der Geschichte stets zum Zuge kommende Interpretationsstruktur erweist? Das Nichts zeigt sich dabei als metaphysische „Voraussetzung“ der Schöpferkraft des Menschen und der Wirklichkeit überhaupt.Namjera autorice je pokazati ono ništa nihilizma kao pokretačku silu “metafizikom” nazvane povijesti zapadnjačkog mišljenja. U svrhu razjašnjenja te teze za polazišne točke uzimaju se dva tumačenja nihilizma u novijoj stručnoj literaturi: shvaćanje nihilizma kao “diferencije” i kao “prevladavanja”. Shvaćanje nihilizma kao prevladavanja daje povoda za obuhvatnije razjašnjenje Nietzscheove interpretacije nihilizma. Autorica se oslanja s jedne strane na Heideggerovo shvaćanje nihilizma i metafizike, prema kojemu se nihilizam ne može odijeliti od metafizike. Ujedno pokušava iznova formulirati pitanje o ničemu: u kojoj mjeri se ništa može fenomenološki razumjeti kao onaj destruktivni proces, koji metafiziku u njezinim stalno se izmjenjujućim maskama očituje kao metafiziku, tj. kao interpretativnu strukturu koja stalno izlazi na vidjelo u povijesti. Ništa se pritom pokazuje kao metafizička “pretpostavka” stvaralačke snage čovjeka i stvarnosti uopće. (shrink)

Předložený článek si na základě rozboru hlavních motivů ve Foucaultově a Canguilhemově pojetí norem klade za cíl vymezit, jaká je vzájemná vazba mezi biologickou a společenskou normativitou a jakým typem moci na nás normy vlastně působí. V souladu s interpretací navrženou Pierrem Macherey se pokusíme sílu norem vystihnout v termínech jejich „imanence a produktivity" a ukázat, proč nelze normy chápat dle modelu zákona, který by ke svému předmětu přistupoval zvnějšku. Poslední část pak přináší odpověď na otázku, jaký typ individualizace či (...) subjektivizace toto pojetí diskvalifikuje a jaké možnosti ponechává pro svébytnou singularitu v rámci normativního pole. (shrink)

Rad se bavi Adornovom idejom estetske racionalnosti razvijenom u njegovoj filozofiji umetnosti. Ona predstavlja odgovor na problem zacaravanja uma kojeg postavlja Dijalektika prosvetiteljstva i pokusaj njegovog prosvecivanja po uzoru na nacin postupanja umetnosti. Ovde se pokazuje na koji nacin se mehanizmu opire estetski model racionalnosti prisutan u umetnosti i pod kojim uslovima on postize oslobadjanje prirode iz vlasti subjektivnog duha, a saglasno sa tim i coveka iz vlasti prirode, koja se u toku rascaravanja dijalekticki preobrazila u mitsku silu koja ljude (...) otudjuje od slobode, a samim tim i od mogucnosti postizanja srece. Prema ovoj argumentaciji, umetnost u Adornovom misljenju igra sredisnju ulogu u kritici prosvecenosti. PR Projekat Ministarstva nauke Republike Srbije, br. 149029. (shrink)

Read thus the simile presents nothing eccentric. In ver. 101 Hosius and Lejay read male separat, which not only common sense requires but codd. VUQ authorize: not so Mr. Haskins, who follows a multitude of codd. in offering mare separat. But a slight further correction is necessary: to read Aegaeon in 103 for the MS. Aegeo, ‘Withdraw the land, and Aegaean would smash Ionian Sea.’ Those who make Isthmos the subject of frangat cite Stat. Silu. IV. iii. 59.

Myšlenkové experimenty jsou populárním argumentačním nástrojem ve vědě i filosofii. Jejich kritika ze strany naturalistických a experimentálních filosofů vedla k vytvoření deflačních a minimalistických koncepcí, které oslabují epistemickou sílu myšlenkových experimentů a smiřují je s empirismem. Cílem článku je ukázat, že tyto pokusy nepřekonávají hlavní problémy, se kterými se myšlenkové experimenty ve filosofii střetávají. Omezená lidská racionalita a představivost znemožňují experimentátorům řešit nereálné scénáře spolehlivým způsobem. Myšlenkové experimenty se ve filosofii používají jinak než ve vědě, protože ty pravé jsou obvykle (...) neuskutečnitelné a uzavřené vůči možnosti empirické falsifikace. Navíc jsou založeny na vadných analogiích a neoprávněně přenášejí důkazní břemeno. Persvazivní úspěšnost myšlenkových experimentů je velmi nízká, a proto nedokáží přispět k řešení filosofických problémů. Závěrem článku je, že nejběžnější druhy myšlenkových experimentů by měly být odstraněny ze souboru filosofických metod. (shrink)

Příspěvek přináší základní matematické zakotvení pojmů „teorie chaosu". Představuje klíčové vlastnosti modelů chaotického chování dynamického systému s ohledem na explanační a prediktivní sílu modelů. Z pozice filosofie vědy podrobuje analýze především reprezentační aspekty modelů chaotické dynamiky systému. Nejzajímavějším aspektem těchto modelů je přísné omezení jejich reprezentační úlohy s ohledem na splnění podmínky hyperbolicity nutné pro platnost stínového lemma.