In this paper, I examine Brandom’s notion of a de re reading of a tradition and question its legitimacy under certain circumstances. Specifically, I argue that within the language game of giving and asking for reasons, commitments should be ascribed to the utterer within reasonable limits, with the utterer only responsible for intentional or negligent breaches of duty. Even if we were to include an ideal speaker who knows all facts available at the time of her utterance, she cannot be (...) held accountable for ignorance of things that do not yet exist. Therefore, I further argue that the time of the utterance must be taken into consideration when ascribing commitments and keeping score in the game of giving and asking for reasons. This temporal aspect is suppressed by Brandom’s notion of de re reading for pragmatic reasons, as he seeks to tell an inferentialist story of the philosophical tradition. Nevertheless, I argue that legitimacy poses a problem even for this approach because Brandom formulates his account in terms of rules, responsibility and sanctions. I offer a critical perspective on Brandom’s de re reading and the broader implications of his inferentialist framework. (shrink)

Česká společnost je společností práce. V tomto paradigmatu je současný rozvoj moderních technologií považován pouze za důvod pro přeskupení pracovní síly. Trh si se situací poradí a vytvoří nová pracovní místa. Druhou připouštěnou alternativou je pro technologicky nezaměstnané lidi chudoba. Nutnost volby mezi prací a chudobou je ve skutečnosti falešným dilematem. Nabízí se i jiné řešení – post-pracovní společnost. Hlavní argument pro přechod k post-pracovní společnosti vychází ze svobody. Domnívám se, že technologie nemusejí být považovány za hrozbu zaměstnanosti, ale za (...) osvoboditele pracujících. Člověk není v práci svobodný a cestou k překonání této situace je opuštění práce v nejvyšší možné míře. Přechod k post-pracovní společnosti má rovněž praktické a ekonomické výhody. (shrink)

Ich behaupte, dass Hegel in seinen Werken zwei unterschiedliche hermeneutische Ansätze anwendet, nämlich den assimilativen und den rekonstruktiven Ansatz. Ich charakterisiere sie, und erkläre, warum Hegel beide verwendet, sowie ich auf ihre Voraussetzungen eingehe. Im Zuge dieser Überlegungen gehe ich auf den angeblichen Widerspruch zwischen Hegels Reflexionen zur Interpretation und ihrer Anwendung ein. Konträr zu einem Teil der Literatur, argumentiere ich, dass Hegels hermeneutische Praxis nicht von seinem theoretischen Interpretationsansatz abweicht. Dann konzentriere ich mich auf die Frage, ob und inwieweit (...) diese beiden Ansätze intellektuell demütige Praktiken sind. Ich behaupte, dass nur der rekonstruktive Ansatz in der Phänomenologie intellektuell demütig ist, im Gegensatz zum assimilativen Ansatz in Hegels Vorlesungen. (shrink)

Fantasies have the power in the very midst of political communities, consciously and unconsciously alike, to suppress internal antagonisms in times of crisis. More specifcally, they help blur aporias of a community's ideological structures by invoking a common sense that reconstitutes the community, similar to an act of religious conversion. Their impact on the.