Studie ukazuje, jak se problém vůle stával pro Heideggera v jeho zralém bytostně dějinném myšlení problematickým. Heidegger se pozvolna zbavoval (od poloviny třicátých let) voluntárního přístupu ke jsoucnu, v bytostně dějinném obratu spěl k ryzímu ne-chtění. Začal se rýsovat odstup od světa svévolné vědotechniky směrem k větší otevřenosti vůči bytí. K tomu je zapotřebí nacházet ryzí tubytí (Da-sein) a přibližovat se k původnímu bytí samému (Seyn). Tehdy se může otevírat ne-voluntární smysl uvlastňování bytí, kdy se překračuje novověka subjektivita a s (...) ní také technologický nihilismus doby; jde se spíše cestou "myšlení a básnění", cestou odevzdanosti (Gelassenheit) a ne-chtění. Jen tak se může otevřít zóna opravdového života, kdy člověka nesemele mechanismus technickéhop zjednávání (Gestell) a mechnaisticky subjektivistická vůle k moci a vůle k vůli. (shrink)