Abstract

Marxistická filozofie ve dvacátých a třicátých letech překonala tradiční českou nechuť k abstraktnímu myšlení. Ačkoliv úzce souvisí se založením KSČ, přece se do značné míry vyvíjela samostatně. Monografie se hlavně soustřeďuje na vztah teorie a praxe. Zpočátku charakterizuje světovou buržoazní filozofii, propadající stále více iracionalismu a nakonec fašizující. Poté sleduje leninskou etapu marxistické filozofie a shrnuje její přínos. Posléze probírá ustavováni marxisticko-leninské filozofie v ČSR, její buržoazní a reformistické protějšky, její vývoj a boj za jednotu teorie a praxe.