Abstract

Článek rekapituluje ideová východiska Alfreda Schütze, který se na půdě metodologie společenských věd snaží o syntézu příspěvků Edmunda Husserla a Maxe Webera. Přestože v raném období Schütz blízce následuje Husserlův fenomenologický přístup, projevuje se již zde v první řadě důraz na empirický charakter zkoumání, který navazuje na weberovskou linii argumentace a staví se i proti názorům dalšího ze Schützových velkých učitelů, Ludwiga von Misese. Článek postupně analyzuje klíčové znaky Schützovy vlastní metody a ukazuje klíčové postavení, které hraje při našem vědeckém i každodenním rozumění světu, v němž žijeme, typizace a anonymizace. Z fenomenologických východisek se tak dostáváme k problematice Weberových ideálních typů a v závěru i na půdu Rakouské ekonomie reprezentované von Misesem, jehož některá neudržitelná východiska se Schütz snaží modifikovat.