Abstract

Článek je věnován Dionysiově theologii božských jmen. V první části se zaměřuje na otázku, jakým způsobem Dionysios odůvodňuje možnost positivních theologických predikátů či výpovědí. Autor zde ukazuje, že v základu Dionysiovy theologické sémantiky spočívá metafyzický koncept, který rozlišuje mezi transcendentním božstvím samým, jež zůstává pro lidské poznání a lidskou řeč principiálně nepřístupné, a jeho diferencovanými rozvinutími do stvořeného světa – tak zvanými „vyjitími“ či „participacemi“ –, jež otevírají cestu pro theologické poznání a vypovídání. V druhé části se autor pokouší prokázat, že tento metafyzický koncept představuje originální reinterpretaci Proklova učení, která spočívá v tom, že Dionysios na jedné straně drasticky redukuje množství ontologických stupňů novoplatónského hierarchického systému, aby ho učinil kompatibilním s křesťanským obrazem světa, na druhé straně však jako hlavního nástroje k této eliminaci prostředkujících stupňů užívá Proklovu vlastní teorii kauzality a participace. Zvláštní ontologický status, jenž u Dionysia náleží sféře „vyjití“ či „participací“, lze vysvětlit právě tím, že je zde trojčlenné schéma: neparticipované – participované – participující, s jehož pomocí se Proklos sám pokoušel řešit problém kauzativního vztahu mezi různými ontologickými stupni, aplikováno na vztah mezi jediným Bohem a jeho stvořením