Abstract

Tento text se zabývá rozborem pojmu sláva, jak je k nalezení ve filosofických pracích pruského krále Fridricha Velikého (1712-1786), jmenovitě pak v Rozpravě o posměváčcích (Discours sur les satiriques) a Rozpravě o hanopisech (Discours sur les libelles) z roku 1759. Fridrich v obou pracích odlišuje falešnou a opravdovou slávu, přičemž falešná sláva je pouhou pozorností davů bez hlubší podstaty, jde o slávu celebrit. Fridrich ji popisuje jako slávu Herostratovu, výjimečně pro ni používá slovo célébrité. Pravá sláva je pak popisována slovem gloire a jde o etickou kategorii, o slávu, která je motorem činnosti velkých lidí a jejímž soudcem bude historie. Obě slávy jsou sice v obou rozpravách cílem pisatelů satiry a hanopisů, avšak ti místo pravé slávy dosahují pouhé známosti svého jména, pouhé pozornosti davů. Satira a hanopisy jsou v rozpravách odsouzeny proto, že nedosahují pravé slávy, o kterou by měly usilovat, ale pouze slávy falešné, jež je však eticky bezcenná. Klíčová slova: sláva, Fridrich Veliký, hanopisy, filosofie osvícenství, satira.