Abstract

Cílem článku je výklad von Hildebrandova pojetí lásky jako „odpovědi na hodnotu“. Nejprve je objasněn von Hildebrandův pojem „odpovědi“ jako zvláštní třídy intencionálních aktů, a poté pojem „hodnoty“ jako toho, co je „o sobě významné“. Spojením těchto pojmů vzniká pojem „odpovědi na hodnotu“, který pro von Hildebranda není pouze základním způsobem pojmového uchopení fenoménu lásky, nýbrž i klíčovým pojmem jeho filosofie vůbec. Dále se vysvětluje, na jakou hodnotu, je podle von Hildebranda láska odpovědí. Je to hodnota osoby jako takové, která se sice ukazuje prostřednictvím specificky personálních hodnot , není však s nimi totožná. Článek uzavírají dvě námitky k von Hildebrandovu pojetí lásky. První z nich se týká jeho interpretace Platónovy nauky o lásce jako touze. Druhá poukazuje na obtíž, která je spojena s aplikací von Hildebrandova pojetí na lásku rodičů k dosud nenarozenému dítěti